Pavel má jako jeden z mála šanci začít dialog a minimalizovat extremismus, míní politolog
Demonstrace Česko proti bídě, která skončila pokusem o svržení ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea a střetem s policií, se zúčastnil i děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslav Ševčík. On sám aktivní účast popírá a tvrdí, že jen pomáhal muži zraněnému policií. „Není to první událost, ke které se připletl. Byl pravidelným účastníkem dřívějších demonstrací na Václavském náměstí,“ připomíná politolog Aleš Michal.
Proti Ševčíkovi demonstrují studenti VŠE, podle Michala ovšem není možné zasahovat do akademických svobod, a pokud dotyčný je odborníkem ve svém oboru, který ve volném čase vyjadřuje podobné názory, je obtížné mu v tom bránit. Měl by je ale vyjadřovat kultivovaným způsobem.
Spodní proud tvoří ti radikální stoupenci, kteří chtějí strhávat vlajky a měnit systém, pořád ale potřebují lídry.
Sobotní demonstraci svolalo hnutí PRO, které má ve svém názvu zkratku slov právo, respekt, odbornost. „Ten subjekt se snaží reprezentovat nějaký odborný pohled, technokratický populismus bychom mohli říci. Jsou v něm zapojení lidé, kteří vystupovali jako kritici zdravotní politiky v době covidu,“ vysvětluje politolog z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy.
Čtěte také
Hnutí prý není přímo napojené na extremistické proudy, za projev radikalismu lze ovšem řadit snahu jeho příznivců strhnout ukrajinskou vlajku z Národního muzea a potyčky s policií. Účastníci demonstrace prý ale volí různé politické strany, byl mezi nimi i nezanedbatelný počet nevoličů a spojuje je odpor proti vládě – společný program ale nemají.
„Nabízejí kritiku, ale už ne to reálné politické řešení. To je znakem extremismu. Hranice mezi levicovým a pravicovým extremismem se v tomto ohledu stírá,“ podotýká s tím, že předseda PRO Jindřich Raichl, který odešel ze strany Trikolora, o levicové proudy příliš neusiluje.
Naděje v prezidentovi
Podstata současného extremismu je podle Michala do značné míry podobná té z 90. let, kdy byla dokonce v parlamentu zastoupená Republikánská strana Miroslava Sládka.
Pavel má výhodu, že není politik a má trochu větší šanci promlouvat k těm lidem přímo.
„Spodní proud tvoří ti radikální stoupenci, kteří chtějí strhávat vlajky a měnit systém, pořád ale potřebují lídry, kteří hnutí posouvají dopředu a dodávají tomu politický nádech. V 90. letech to byl Miroslav Sládek, dnes je jich víc,“ vysvětluje politolog.
Čtěte také
„V tomto ohledu se to stává trochu méně čitelné, protože je spousta lidí, kteří se snaží té situace a souběhu několika krizí využít, ale v té samé podstatě je extremismus pořád stejný,“ dodává.
Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) v souvislosti s demonstrací uvedl, že nezpochybňuje strach a emoce protestujících. Vláda by prý měla některé své kroky vysvětlovat lépe – to je ale podle Michala dlouhodobý problém a týkal se i minulé vlády, která chaoticky prosazovala opatření proti šíření covidu.
Pozitivní roli by podle něj mohl sehrát nový prezident Petr Pavel: „Má výhodu, že není politik a má trochu větší šanci promlouvat k těm lidem přímo. Druhá věc je, že byl prokazatelně zvolen i lidmi, kteří nejsou fanoušci současné vlády. To mu dává výraznou legitimitu k zahájení celospolečenského dialogu, který ideálně povede k minimalizaci extrémních nálad,“ uzavírá odborník.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Související
-
Lukáš Jelínek: ANO se vydalo na lov nových voličů, první na ráně jsou Okamurovi
Emoce, které v posledních týdnech hýbou Sněmovnou, nejsou dány jen střetem mezi vládními a nevládními stranami, ale také přetahovanou uvnitř opozice.
-
Petr Fischer: Divadlo frustrace
Protesty a demonstrace patří k demokracii jako pověstný hrb k velbloudovi. Ne že by se bez nich neobešla, ale bez nich je poloviční a mdlá.
-
Jan Vávra: Co prozradila Pavlova inaugurace?
Ačkoli inaugurace nového prezidenta republiky připomínala spíše korunovaci, přinesl celý ceremoniál, včetně vystupování samotného prezidenta, osvěžující úlevu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.