Lukáš Jelínek: ANO se vydalo na lov nových voličů, první na ráně jsou Okamurovi

V dolní parlamentní komoře tvoří opozici pouze dvě protestní hnutí. Okamurovu Svobodu a přímou demokracii lze do jisté míry pasovat i na antisystémový subjekt, zatímco Babišova Akce nespokojených občanů měla původně za cíl vylepšit stávající model, vystřídat staré politiky novými a posílit roli expertízy.

Čtěte také

Petr Hartman: Návratu Babiše do křesla premiéra by neměl bránit lustrační zákon, ale výsledek voleb

Časy se však mění a hnutí ANO s nimi. Na počátku oslovovalo frustrované středopravicové voliče. Ještě v Sobotkově kabinetu hrálo vedle levicových sociálních demokratů spíše středovou roli. I později pod premiérem Babišem měla ČSSD problém prosadit svoje představy o daňovém, důchodovém a sociálním systému.

V té době už ale ANO pracovalo na tunelování elektorátu jak sociálních demokratů, tak komunistů, kteří Babišovu vládu jistili ve Sněmovně. Definitivně doleva se posunulo poté, co vyštípalo ČSSD a KSČM z poslaneckých lavic. Velkou část jejich voličů převzalo, byť třeba v případě příznivců sociální demokracie se v klání o Pražský hrad ukázalo, že jenom třetina z nich dala hlas Babišovi.

Čtěte také

David Klimeš: Žádný velký rozkol v ANO nečekejme

Pokud chce ale ANO dál růst, musí lovit čerstvé dušičky. Nyní má spadeno na sympatizanty SPD. Již v prezidentské kampani Babiš pracoval se slogany i vizuálním stylem okamurovců – ať už šlo o válku na Ukrajině, nebo o odpor vůči Fialovu kabinetu. SPD ale nehodlá dát svoji kůži lacino a co chvíli se snaží dokazovat, že ANO je s to koketovat i se středopravicovou koalicí.

Fakt je, že ANO touží po návratu do Strakovky – a k tomu potřebuje partnery. Spolupráci s SPD vylučuje a voličům sděluje, že Okamura nikdy s nikým vládnout nebude. Kdo ale potom Babišovi jako potenciální spojenec zbývá?

Čtěte také

Jiří Pehe: Hnutí ANO jako kulatý čtverec

Hnutí ANO se proto pokouší překreslit politickou mapu s cílem eliminovat tradiční střet levice s pravicí a místo něj rozpoutat boj konzervativců s progresivisty. ANO tím napodobuje sociální konzervativismus polské vládní strany Právo a spravedlnost.

Vymezuje se zejména vůči Pirátům, Zeleným či liberální části TOP 09. Nevoní mu novoty v environmentální politice či ve vztahu k menšinám a vlichocuje se lidem toužícím po světě, jaký tu býval kdysi.

Poměřování svalů

Tímto způsobem se ANO může přiblížit občanským demokratům a lidovcům, mezi jejichž stoupenci mají pojmy jako tradice, vlast nebo národ silný zvuk. O příbuznosti v ekonomickém programu hovořili okolo voleb 2017 i politici ODS, včetně dnešního ministra financí Zbyňka Stanjury. Není ostatně náhodou, že superhrubou mzdu pohřbily rukou společnou a nerozdílnou ODS, ANO a SPD.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Babiš a jeho staronové tváře

Aby se ale ANO mohlo stát vůdčí silou či aspoň součástí kabinetu, musí přidat. Dnes je nejsilnější samostatnou stranou, jak ale ukázal čerstvý volební model agentury Kantar, první na pásce by byla koalice Spolu.

Babiš sice tvrdí, že řídí catch-all party, taková však dosahuje na fanoušky levého středu i pravého středu, ne ale na umírněné i antisystémové voliče. Ani pro střet konzervativců s pokrokáři se nehodí. Nemluvě o tom, že hotovou učebnicí progresivismu je šest let stará Babišova kniha O čem sním, když náhodou spím.

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Sázkou na jistotu pak je opanování opozičního prostoru, v první řadě v Parlamentu. Proto až se opět rozjede další kolo obstrukcí, vězme, že jejich motivem je i poměřování si svalů mezi opozičními předáky.

Autor je politický analytik