Pavel Klusák: Monty Python – Revival, který ví své

Ti, kteří v programu BBC vyváděli od roku 1969 přelomové absurdity, si získali tak silnou mezinárodní oblibu i proto, že se nezastavili tam, kde druzí taktně mlčeli. Vysmívali se samotným principům krotké a únikové mediální zábavy; Mozart byl v jejich pojetí moderátor, který nesmí hrozit sledovanost tím, že by řekl něco o hudbě; v politické debatě se na aktuální téma vyslovovala vycpaná kachna.

Pět Britů a jeden Američan na obrazovce vyhlašovali soutěž o nejlepší xenofobní nadávku pro Belgičany a s úsměvem ujišťovali publikum, že se nemusí ničeho obávat, neboť jejich program není zaujatý jen proti národnosti, rase a vyznání, ale i proti „smradlavým homosexuálům“. Mimochodem, český překlad celého čtyřicetidílného televizního seriálu z pera Petra Palouše je velkou samostatnou kapitolou: onu čest vyrovnat se s touhle dřinou naplnil úctyhodně.

Skupina Monty Python měla vždycky své příznivce: v 70. letech jim George Harrison pomohl produkovat filmovou satiru Život Briana, protože, jak sám řekl, ten film chtěl vidět. Nyní se londýnská aréna O2 údajně vyprodala po internetu za 44 vteřin. Série deseti představení v těchto dnech běží, to poslední, 20. července, bude přenášeno do stovky zemí. Obávám se, že všechny české příležitosti jsou beznadějně vyprodané; zajímavé je, že na Slovensku se koná přenos jen ve dvou menších městech, jako by výsměch vyprázdněné církevní moci u našich sousedů pořád působil kontroverzi.

Vůbec největší úlevou kolem letošního návratu Monty Pythonů bylo, když se ukázalo, že vysmát se umějí i samotnému momentu revivalu. Tihle komici dali svému pořadu titul „Monty Python živě (převážně)“, čímž připomněli, že jeden z jejich členů, Graham Chapman, už před časem zaklepal bačkorami. John Cleese vysvětluje novinářům, že hlavním důvodem reunionu jsou požadavky rozvodového právníka jeho exmanželky a na otázku, co si za honorář pořídí, odpovídá animátor a reřisér Terry Gilliam: „Rakev.“

Když byli v televizi, chytře vyhmátli její vlastní nectnosti. Dnes tedy působí jen lehce alibisticky, když svůj návrat s obřím rozpočtem halí do vtipů o samotné komerční seberecyklaci. Vždyť retrománie je tak všudypřítomná a tak snadno konzumovatelná.