Patricie Polanská: Předvolební přání

A tudíž předpokládané levicové galapředstavení ztratilo tu správnou průbojnost. Mateřské se sice vrátily na původní úroveň, ale mnoho potenciálních voličů to pravděpodobně nezaznamenalo.

I když levicové... S těmihle obecnými pojmy to začíná být opravdu zajímavé. Politologové z brněnské Masarykovy univerzity si dali tu práci a prozkoumali volební programy občanských, sociálních a křesťanských demokratů, KSČM, Strany zelených, TOP 09 a neparlamentních Věcí veřejných a Strany práv občanů Zemanovci. Také prošli prezentace na sociálních sítích, sledovali mítinky, televizní debaty a tak dále.

Výsledkem je, že se strany, včetně obou největších dlouhodobě hrnou do středu. Podle analýzy největší rozdíly mezi ČSSD a ODS z hlediska pravo-levé škály panoval v roce 2002, kdy obě partaje dělilo 50 bodů. Nyní se rozdíl zmenšil na méně než 15 bodů. V mnoha bodech se programy - tedy nejen těchto dvou stran, překrývají; partaje obecně nabízejí kombinaci pravicových i levicových hodnot, respektive opatření. Přesně podle přání voličů, dodejme. Solitérem se zdá být jen nalevo KSČM.

Také negativismus kampaně prý není tak velký, jak se zdá, pokud sledujeme právě jen bilboardy a média. Třeba na mítincích sice zní kritika soupeřů, ale celkové vyznění je podle brněnských politologů vcelku pozitivní. Strany se víc věnují svým programům, než útokům na druhé. Jenže mítinky zase tolik lidí nevidí.

Tak proč se chlapci v politických dresech nedokáží dohodnout? To musí napadnout každého, kdo na zmíněný průzkum narazí. Třeba by pak měli v Troubkách - po třinácti letech od katastrofy z roku 1997 - alespoň nějaké protipovodňové zábrany.

Jenže do suchého světa pravo-levé škály programových blízkostí nebo vzdáleností vždycky zasahují také lidské, osobní emoce. Na straně politiků, i voličů. A boxovačky v televizi zdá se stále přinášejí víc politických bodů než kompromisní dohoda nad nějakým podstatným zákonem.

Tak snad berme výzkum také jako připomenutí toho, že není dobré se rozhodovat a posuzovat politiky a jejich sliby podle přání a emocí, ale podle reality. Anebo trochu jinak o tom mluví americký politolog Robert Dahl; totiž že velmi stručně řečeno, problém je, že termínem "demokracie" označujeme jak ideální model, tak současný stav zastupitelských demokracií.

A současný stav má k ideálu pochopitelně hodně daleko; ideál je z principu nedosažitelný. Jenže právě tohle napětí vyvolává onen pocit deziluze nebo dokonce nefunkčnosti reálného stavu věcí, nefunkčnosti politiků - zprava, zleva nebo ze středu. A jsme zpět u emocí.

Tak dobrý volební los!

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko