Paroubek škrtl zdravotnickou reformu
Po dnešku už je to jisté. Ani osm let nestačilo sociálnědemokratickým ministrům, aby zahájili zdravotnickou reformu.
Rozhodl o tom Jiří Paroubek, nový premiér, který se - alespoň pokud jde o zdravotnictví - chová jako Viktor Čistič. Dnes si na úřad vlády pozval zástupce nemocnic a lékařů během tří týdnů už potřetí a přiměl je, aby podepsali dohodu o finančním plánu zdravotnictví. Platit bude dvanáct měsíců, které ještě chybějí do voleb. Co bude dál, je ve hvězdách.
Lékaři žádali vyšší platy, dostanou tedy od září o osm procent víc. Paroubek pragmaticky ocenil sílu jejich zájmové lobby a věnoval jim tak fakticky čtyři miliardy.
Nemocnice prohlašovaly, že na vyšší platy nemají peníze, dostanou tedy za své výkony od pojišťoven o tři procenta víc, než loni. Tento podíl odpovídá pouze třem miliardám, ale zbytek mohou získat tím, že provedou méně výkonů. Pojišťovny si stěžovaly, že takové výdaje by je ještě více zadlužily. Proto jim Paroubek slíbil mimořádnou dotaci šest miliard korun. Tato částka by měla pokrýt tři miliardy pro nemocnice a uhradit větší část pětimiliardového deficitu, který pojišťovnám automaticky naskakuje každý rok.
Víc na celém jednání mezi zdravotníky a premiérem není. Dostanete část peněz, které žádáte a dál se o tom nebudeme bavit - tak vypadá celá dohoda a všechno ostatní o zveřejňování výsledků nebo elektronických zdravotních knížkách už je jenom kosmetika.
Dosud sociálnědemokratičtí premiéři tvrdili, že dotaci nedají, dokud nebude na stole reforma, která by dalším dluhům ve zdravotnictví zabránila. Tento závazek Paroubka nezajímá. Má dost jiných starostí a nepříjemný problém klidně nechá budoucím ministrům.
Je to neslavný závěr působení sociálních demokratů v resortu. Celkem čtyřikrát oddlužili finančně strádající resort, tempo zadlužování se přitom jen zrychlilo. Zároveň se prohloubil morální hazard, protože zdravotníci teď už berou jako neotřesitelnou jistotu, že mohou hospodařit jak chtějí, stát je nakonec vždy bezpečně oddluží.
Nebýt příkladu ze sousedního Slovenska, člověk by po osmi letech propadl naprosté skepsi, že se vůbec může najít politik, který by nějakou zdravotnickou reformu chtěl a také ji zkusil. Samotný příklad však nestačí, kde vlastně hledat pro Čechy motivaci, že je potřeba reformu začít? Všichni víme, jak cenná věc je lidské zdraví. Po pádu komunismu se zlepšovalo, do roku dva tisíce se věk mužů prosloužil o čtyři roky, věk žen o tři roky. Stále však očekávanou délkou dožití zaostáváme za vyspělými zeměmi Evropy o pět let. A navíc po roce 2000 se přestal zdravotní stav zlepšovat. Do značné míry za to může zdravotnictví. Nejde jen o to, že zřejmě některé nemocnice či lékaři nejsou ve svých profesních zcela na výši. Významný rozdíl proti Západu není ani v přístrojích a lécích, které se u nás používají. Podstatný je přístup lékařů a všech zdravotnických zařízení k pacientům. Pokud neustále nemají peníze a ke všemu se prohlubuje jejich vnitřní dluh, může to významně komplikovat organizaci jejich práce.
Hlavní je ale psychologický fakt, že zdravotníci se především starají o peníze a výsledky léčení je ani nezajímají. Teprve až se odstraní finanční potíže, bude možné hledat cestu, jak zdraví celé populace vylepšit.
Tento motiv může být pro odpovědné politiky dostatečný. Je tu však ještě jeden další. Vinou toho, že Česko nereformuje penzijní systém a zdravotnictví, klesá jeho pověst ve finančním světě. To má pro nás finanční důsledky. Loni na podzim snížila ratingová agentura Standard and Poor´své hodnocení České republiky a stát od té doby dostává půjčky za vyšší úrok. Důvody finančníků jsou jasné - se stárnutím populace a zlepšováním zdravotnické techniky se budou náklady na oba systémy zvyšovat, což ohrožuje schopnost Čechů své dluhy splácet. Za luxus zadluženého zdravotnictví tak budeme platit ještě dlouhé roky na vyšších úrocích.
To je tedy druhý vážný důvod.
Zkusme si představit člověka, který se nestará o své zdraví, ani o stav vlastní peněženky. Je jisté, že někoho tak málo odpovědného bychom hledali jen těžko. Přesně tímto způsobem se ale chová naše společnost vinou nedokonalé organizace veřejné správy. A dnes česká vláda tuto starost opět o rok odložila.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.