Paradoxy Bílé hory: Velká prohra, nebo velké vítězství? Bitva, nebo jen šarvátka?
Bitva na Bílé hoře byla zásadním předělem v našich dějinách. Vždyť která jiná událost pojmenovala dvě historické epochy, dobu předbělohorskou a pobělohorskou? Přitom se ji někteří historikové zdráhají vůbec bitvou nazývat.
Čtěte také
Období, které po bělohorské porážce nastalo, bývá dodnes označováno jako doba temna. Vzhledem k tomu, že po Bílé hoře následovalo téměř 30 dalších let celoevropského válčení, temná a těžká doba to skutečně byla. Ale to, co přišlo pak, bychom spíš než temnem, mohli nazývat šerosvitem blížícího se baroka.
Bělohorská bitva má v sobě mnoho paradoxů. Vždyť v ní proti sobě stály armády dvou právoplatně zvolených českých králů Friedricha Falckého a Ferdinanda II. Habsburského. Byla rozhodujícím střetem tzv. české války, a přitom v ní bojovala téměř celá Evropa, pro kterou měla dalekosáhlé důsledky. Pro České země pak přímo fatální.
Bitva nebo šarvátka?
Někteří historikové bitvu na Bílé hoře ani bitvou nenazývají. Šlo prý spíš o řadu dílčích šarvátek. Že souboj se svými protivníky ve většině případů nesvedli naši krajané, ale najatí žoldnéři, už dnes nikoho nepřekvapí.
A že se jim nechtělo bojovat za stavovské ideály? Kdo by se jim divil? Vždyť byli hladoví, promrzlí, vyčerpaní. Taky mizerně placení, pokud vůbec nějaký žold dostali. Podobně jako žoldnéři bylo v té chvíli vyčerpané i celé stavovské povstání. Bitva, nebo šarvátka na Bílé hoře, tak byla spíš posledním hřebíčkem do jeho rakve.
Stavovské vojsko bojovalo hlavně tam, kde nebylo možno utéct. Zdánlivá výhoda, tedy zeď bělohorské obory v zádech, se stala pro mnohé pastí. Ti, kterým se podařilo prchnout za pražské hradby, boj vzdali úplně. Praha tak byla v následujících dnech vydána na pospas plenícím nepřátelům. Kdo z představitelů stavovského státu nestačil utéct za hranice, s tím se vítězný král Ferdinand II. Habsburský vypořádal tím nejkrutějším způsobem. O necelý rok později se Staroměstské náměstí stalo dějištěm sedmadvacetinásobné popravy.
Dokonalá rekatolizace
Ještě počátkem 17. století bylo přibližně 85 procent ze čtyř milionů obyvatel Čech a Moravy nekatolíků. V období po bitvě na Bílé hoře se museli všichni přihlásit ke katolickému náboženství, nebo opustit zemi.
Stavové tak po pouhých dvou letech dosáhli přesného opaku svých původních cílů. A Ferdinand II. Habsburský docílil toho, o co se jeho předkové pokoušeli celé století. V absolutní rekatolizaci českých zemí mu už nikdo nebránil.
Bělohorská porážka se v následujících dvou staletích stala bělohorským vítězstvím, tak ji oslavovali vládnoucí Habsburkové stejně jako katolická a rekatolizovaná většinová společnost. Tento pohled se změnil až s příchodem národního obrození.
Národ v rukou politiků
A co pro nás znamená Bílá hora po čtyřech staletích, která od ní uplynula? Jak na ni můžeme pohlížet dnes?
Historik Jaroslav Pánek si v souvislosti s ní klade otázku, která je aktuální v jakékoliv době.
„Má skupina ambiciózních politiků právo vtáhnout zemi a národ do tak obrovského rizika, když je vysoká pravděpodobnost, že na to celý národ doplatí? A jestliže se pro to rozhodne, má právo utéct, když hrozí porážka? To jsou základní dilemata Bílé hory, ale to jsou i základní dilemata 20. století. Roku 1938, 1948 a 1968. V tomto smyslu je Bílá hora zajímavá pro člověka 21. století. Mnohem víc než šarvátka u Prahy, než nějaký boj katolíků a evangelíků. Jako téma o rozhodování politiků o milionech lidí a o jejich osudech.“
Související
-
„Petr Vok by si zasloužil jinou prezentaci,“ říká Jaroslav Pánek
Naším dnešním (28. října) svátečním hostem v pořadu Je jaká je byl po 11:05 hodině místopředseda Akademie věd ČR Jaroslav Pánek.
-
KVÍZ: Co všechno si ze školy pamatujete o bitvě na Bílé hoře? Otestujte se
Připomínáme si 400 let od bitvy, která na několik staletí poznamenala naše dějiny. U příležitosti rekonstrukce bitvy, kterou bude Dvojka živě přenášet, se můžete otestovat.
-
Bitva na Bílé hoře byla rozhodnuta za dvě hodiny. V letohrádku Hvězda je k vidění model bitvy
Osmičkových výročí je letos opravdu hodně. Výročí má i třicetiletá válka, která trvala od roku 1618 do roku 1648, a tak si letos připomínáme 400 let od jejího vypuknutí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
