Palas a Prokop

Na rozdíl od pana ministra o publicitu zjevně nestojí farář Stanislav Prokop, jehož spolupráce s StB vešla ve známost až patnáct let po pádu minulého režimu. Novináři, věrni zásadě, že je třeba dát prostor nejen žalobci, ale i obviněnému, učinili panu Prokopovi nabídku, aby na svou obranu něco řekl. Snad že právě přišel o práci na univerzitě, anebo při představě, jak si ho budou při mši prohlížet věřící, choval se hodně nevrle. Přitom ke své škodě. Měl přece skvělou možnost k pokání.

Při svém vzdělání si mimochodem mohl sypat popel na hlavu obratněji, než onehdy opilý fanda, který napadl rozhodčího a pak za asistence televizních kamer prosil funkcionáře poškozeného klubu o prominutí jadrným přiznáním, že byl opilý jako prase. Když už si farář Prokop nemůže vzít příklad z přístupu ministra Palase, měl by mu být vzorem alespoň ten litující fotbalový výtržník. Ne snad proto, aby mu odpustili věřící, které udával, ale především s ohledem na verdikt rozhodčího. Pokud farář Prokop doufal, že se na jeho udavačství nepřijde, dá se to brát jako pragmatický kalkul. Pokud mu ovšem nedošlo, že Bůh ho má přečteného se vším všudy, nabízí se otázka, čemu vlastně pan Prokop věří? Možná už patnáct let nikomu a ničemu. Smutný příběh.