Otáčí se celý vesmír?
S odvážným tvrzením přišel americký fyzik. Podle směru otáčení galaxií se zdá, že vesmír jako celek rotuje.
Se zajímavou studií přišel americký profesor fyziky Michael Longo. Z přírody víme, že ne vše je zcela symetrické, ne vše se podobá svému zrcadlovému obrazu, ne vždy vypadá levá ruka jako pravá. Třeba aminokyselin je mnohem více - zjednodušeně řečeno levorukých. Vyskytuje se tento jev i ve velkém měřítku třeba v rámci celého vesmíru? Michael Longo z Michiganské univerzity to zkoumal u galaxií.
Levá vítězí
V obrovské sérii fotografií galaxií, tzv. Sloanovy přehlídky oblohy, vybral všechny spirální galaxie. Určoval přitom, jestli se jejich spirály otáčí doleva nebo doprava. Pokud je vesmír ve všech směrech rovnoměrný, jak předpokládají kosmologické modely, měly by i směry otáčení spirálních galaxií být rozloženy náhodně a rovnoměrně. Ale podle tohoto sčítání tomu tak není.
Astronom určil ve vzorku 15 000 galaxií do vzdálenosti asi 600 milionů světelných let, že těch levotočivých je víc. Ano, jen o 7 %, ale považuje to za dostatečnou odchylku. Šance, že jde o náhodu, je prý jen jedna k milionu. Tento výsledek je nezávislým testem toho, že vesmír přeci jen není tak rovnoměrný. K podobným výsledkům došly například družice COBE a WMAP, které sledovaly tzv. reliktní záření, tedy záření pocházející z období těsně po vzniku vesmíru.
Vesmír rotuje!
A o čem Longův objev svědčí? Autor má jasno. Mají-li galaxie určitý preferovaný směr, kterým se otáčejí, pravděpodobně je to směr, kterým se otáčel a stále otáčí i vesmír jako celek. Jsme zvyklí, že uvnitř vesmíru se otáčí prakticky všechno, rotují planety, krouží kolem svých hvězd, otáčí se hvězdy, obří molekulová mračna i celé galaxie. Proč by tedy nemohl totéž dělat i vesmír jako celek? To je závěr článku Michaela Longa, který nedávno vyšel v časopise Physics Letters B.
Hmmm, asi ne...
Můžeme to tedy považovat za přelomový objev? Podle českého odborníka na kosmologii prof. Petra Kulhánka z FEL ČVUT jen ztěží. Jde totiž o skutečně velmi odvážné tvrzení. Například Sloanova přehlídka oblohy zahrnuje jen čtvrtinu severní oblohy, čili sčítání galaxií probíhalo jen v menší části nebeské sféry. Ale i kdyby se to potvrdilo i na dalších úsecích oblohy, stále může jít jen o preferovanou osu nebo o rotaci malé lokální části vesmíru. Vzdálenost měřených galaxií nepřesahuje 600 milionů světelných roků, není to ani dvacetina pozorovatelného vesmíru. Vysvětlení pozorované převahy levotočivých galaxií tak může být mnohem více, nejen to nejodvážnější, které uvádí prof. Longo.
Prof. Kulánek dodává: „Klidně si dokážu představit sousedící oblasti s různým momentem hybnosti, jakési buňky nebo obří víry a my vidíme jen ten náš. Těžko v tuto chvíli říct. Rotaci vesmíru jako celku bych příliš nefandil, to by přineslo jiné, velmi obtížné kosmologické problémy, i když některé by to zase vyřešilo.“
Jedná se o poměrně odvážnou teorii, ale na zamyšlení, zejména během léta, se určitě hodí.
