Planeta Země obklíčena planetkami

22. únor 2013
Kolem Země občas proletí větší planetka

Přesně před týdnem jedna planetka Zemi těsně minula, druhá na ni spadla a zranila 1200 lidí. Strach ale na místě není, jsou to zcela výjimečné události.

Události posledního týdne by mohly vzbuzovat dojem, že planeta Země snad prolétá nějakým houfem planetek a každou chvíli hrozí další střet. Opak je pravdou. Obě události spolu naprosto nesouvisely a čistě statisticky nás teď naopak delší dobu nic nečeká, když jsme prožili hned dvě takové události těsně za sebou.

Těsný průlet planetky
Asi rok dopředu avizovaný průlet planetky označené 2012 DA14 měl proběhnout večer v pátek 15. února 2013. Planetka o průměru asi 40 metrů měla prosvištět kolem Země rychlostí 28 tisíc kilometrů za hodinu. Astronomové z celého světa a s nimi i veřejnost se těšili, že tuto událost budou moci sledovat na vlastní oči. Podle výpočtů měla být planetka vidět už v malých dalekohledech. Tam, kde byla jasná obloha, si to skutečně nechal ujít málokdo, protože podobně velká planetka v tak malé vzdálenosti (jen asi 28 tisíc kilometrů) od Země prolétne zhruba jednou za 40 let! V České republice bylo bohužel zataženo, přesto díky mezinárodní spolupráci na dalekohledech v zahraničí pořídili čeští astronomové fotografie planetky např. ze Španělska nebo Argentiny. Průlet především ukázal jednu důležitou věc – jak dokonale dnes dokáží vědci spočítat dráhu planetky. A v tomto případě to bylo o to složitější, že tu dráhu blízká přítomnost Země průběžně měnila. Až příště budou astronomové tvrdit, že planetka proletí bezpečně od Země, můžeme jim úplně věřit. Planetka 2012 DA14 ovšem v centru mediální pozornosti onen den nebyla, v Rusku se stala mnohem dramatičtější událost.

Průlet planetky kolem Země 15. února 2013 ve vzdálenosti 28 000 km

Pád planetky v Rusku
V ranních hodinách proletěl nad Ruskem tak jasný meteor, že vypadal jak druhé Slunce. Díky tomu, že se vše stalo nad hustě osídlenou oblastí (město Čeljabinsk má kolem milionu obyvatel), máme o události mnoho důkazů. Internet je zaplaven videi, fotografiemi a záznamy všeho druhu. Přejděme ale od svědeckých výpovědí k interpretaci toho, co se minulý pátek stalo. Astronomové v podstatě okamžitě pochopili, že do Ruska spadla malá planetka. Naštěstí byla asi 4krát menší, než zmiňovaná 2012 DA14, jinak by následky byly horší. Objevují se první vědecké výpočty, z nichž ty nejvěrohodnější provedli naši vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, kteří se tím zabývají dlouhodobě. Podle nich nad Rusko vletěla planetka o průměru asi 10 metrů, třením o atmosféru se prudce zahřála a vybuchla ve výšce asi 20 km nad povrchem. Zbytky pak dopadly v okolí jezera Čebalkul, kde se je teď pokouší velké skupiny lidí najít a sesbírat.

Nebezpečí z kosmu
Bohužel pád malé planetky 15. února si vyžádal i zranění a materiální škody. Hovoří se asi o 1200 zraněných lidech a škodách asi 650 milionů korun. Zní to děsivě a vyvolává to otázky ohledně bezpečnosti. Jak se to mohlo stát? Šlo by tomu příště zabránit? Odpovědi ale mnohé lidi neuklidní ani nepotěší. Dopředu najít planetku nešlo a zabránit pádu neumíme. To je prostě fakt. Výzkum se soustředí na hledání planetek podstatně větších, jednak proto, že je to snazší, protože větší planetka se lépe pozoruje, a také proto, že od větší planetky hrozní mnohonásobně větší nebezpečí. Pád planetky nad Čeljabinskem nebyl z globálního pohledu žádnou velkou katastrofou, mnohá zemětřesení, povodně nebo výbuchy sopek mají větší následky. Z čistě ekonomického pohledu by byl vývoj a provoz nějakého super zařízení, které by sledovalo okolí Země a dosud neznámým způsobem třeba sestřelovalo i malé planetky, mnohonásobně dražší než potenciální škody způsobené dopadem. Takže je asi jasné, že to nikdo nezaplatí.

Jeden z úlomků meteoritu Čebalkul, který spadl 15. února 2013 v Rusku

Sledování okolí Země
Podstatně levnější a hlavně proveditelné je sledování větších planetek, které by mohly způsobit skutečně globální katastrofu. Země už v minulosti čelila útoku kosmického kamení a máme o tom řadu důkazů. Obecně znám je případ vyhynutí dinosaurů po pádu planetky do Mexického zálivu, který natolik změnil podnebí, že to část živočichů nepřežila. Tato planetka měla průměr asi 10 kilometrů. Uklidňující je, že astronomové dnes znají snad všechny skutečně velké planetky, které se pravidelně na své dráze přibližují k Zemi. NASA má dokonce od kongresu USA za úkol sledovat všechna tělesa větší než 1 km. Takových dnes známe skoro 900 a žádné nám momentálně nehrozí. Nicméně v okolí Země jsou bezpochyby desetitisíce planetek, o většině ještě nevíme. Naštěstí platí, že známe ty větší, tedy nebezpečnější, a neznáme spíše ty menší, které tak nebezpečné nejsou.

Události z minulého pátku tak sice dlouho zůstanou v naší paměti a možná budou vzbuzovat lehkou nervozitu, ale je třeba si uvědomit, že pravděpodobnost, že by se něco podobného stalo brzy znovu, je velmi malá. Šance, že v koupelně uklouznete na mýdle a zlomíte si žebra, je mnohonásobně větší, než že vám ublíží planetka.

Spustit audio
autor: Petr Sobotka