Ota Šik. Muž, který řekl pravdu o socialistickém hospodářství, ale nevydržel

Čtěte také

Ota Šik. Muž, který řekl pravdu o socialistickém hospodářství, ale nevydržel

Šik byl jedním z nejpopulárnějších mužů pražského jara, a to přestože obyvatelům přinášel špatné zprávy. Od druhé poloviny 60. let zprvu opatrně, a během pražského jara už téměř bez zábran, přiznával, že centrálně plánované hospodářství orientované na těžbu a těžký průmysl nefunguje.

V rozhlase i v televizi míval pravidelné přednášky, kde vysvětloval, co je špatně. Porovnával výplaty s výdělky lidí na Západě, podrobně rozebíral československou cenovou politiku a její zdrcující vliv na hospodářství. Vysvětloval, proč jsou československé výrobky neschopné konkurovat na svobodných trzích, přiznával, že mnohé podniky jsou nerentabilní a měly by se zavřít. Světlé zítřky přijdou, říkal Šik, jen když na to půjdeme jinak.

Od stalinisty k reformátorovi

Kde se reformně naladěný Ota Šik vzal? Jako další osobnosti pražského jara, byl i on původně přesvědčeným stalinistou. V 50. letech přednášel na vysoké škole rigidní Stalinovu ekonomickou teorii. A ještě v roce 1959 odmítal jugoslávskou decentralizovanou ekonomiku jako nemarxistickou.

Čtěte také

Rok 1968: Ota Šik vysvětluje lidem, jak je v socialismu draho

Postoje začal měnit na počátku 60. let, kdy byl jako ředitel Ekonomického ústavu pověřen přípravou hospodářské reformy.

Hospodářství na tom tehdy bylo opravdu mizerně. Třetí pětiletka – stejně jako ta druhá – skončila fiaskem, v roce 1963 dokonce klesly reálné mzdy. Šik se tehdy seznámil se skutečným stavem československého hospodářství a začalo mu být jasné, že takto to dál nepůjde.

Šiku, vydrž nám…

Byl to reformátor, ale pořád uvažoval jen v mantinelech svého marxistického přesvědčení. Příčinou problémů pro něj nebyla samotná podstata marxistické ekonomiky, tedy neexistence ekonomické svobody a všeho, co z ní vyplývá.

Ota Šik|foto: archiv autora

Domníval se, že stačí na plánovanou ekonomiku naroubovat některé prvky té tržní. Například povolit drobné rodinné podnikání, nebo dát podnikům menší autonomii, a tak simulovat svobodný trh. Obyvatelé Československa po 20 let masírovaní báchorkami, že každým huntíkem vyrubaného uhlí a každou tunou oceli míříme k blahobytnému komunismu, byli z Oty Šika nadšeni.

Rozhlasový archiv uchovává záznam z března 1968 z mnohahodinového setkání mladých lidí s předními politiky včetně Oty Šika. Ten odpovídal na otázky, které publikum psalo na lístečky: „Je zde poslední lístek...: ‚Šiku, vydrž nám, vydrž!‘ Doufám, že vydržím. To záleží ovšem...“ Poslední Šikova slova zanikla v bouřlivém potlesku a jásotu.

…ale nevydržel

Šik – stejně jako celé pražské jaro – nevydrželi. Po okupaci odešel do Švýcarska, kde učil ekonomii. I tam byl zastáncem „třetí cesty“. V Československu se mezitím dostal mezi nejočerňovanější představitele roku 1968.

Na vrub se mu přičítal každý neduh, každý neúspěch normalizovaného Československa. Do rodné země se Šik vrátil už v prosinci 1989, aby nabídl své služby při provádění ekonomické reformy. Jenže Československu roku 1990 už „třetí cesta“ nestačila a vydalo se cestou tržního hospodářství. 

Ota Šik, otec Miroslava Šika, si potřásá rukou s Václavem Havlem při setkání Občanského fóra|foto:Post Bellum

Celý pořad Veroniky Kindlové najdete v audiozáznamu.