Osudy vědců 1968: Wichterle mohl zůstat v Kanadě. „Odmítl to, chtěl pracovat tady,” říká jeho syn

21. srpen 2018
Profesor Otto Wichterle

Invaze právě před padesáti lety zhatila naděje pražského jara. Jeden z hlavních iniciátorů manifestu Dva tisíce slov profesor Otto Wichterle dokonce vzápětí odletěl do Kanady. Po návratu domů ho postupně dostihly normalizační zákazy. A přitom mohl vynálezce kontaktních čoček v cizině bez problémů zůstat.

„Otci tenkrát nabízel, že mu zajistí švýcarský pas, přejmenování a pro českou vládu potvrzení o tom, že zahynul při dopravní nehodě. Ale otec tyhle hry nehrál,” vzpomíná syn Kamil na kuriózní nabídku tehdejšího předsedy Světové chemické společnosti.

Profesor Otto Wichterle o emigraci ale ani na okamžik neuvažoval. „Myslel si, že jeho místo je tady a může tu udělat dobrou práci,” říká Wichterle mladší. 

I kdybych měl zemřít

Dne 23. srpna 1968 měl jeden ze zakladatelů makromolekulární chemie odletět na mezinárodní sympozium do Kanady. I přes invazi vojsk Varšavské smlouvy tam za pomoci přátel skutečně odjel. 

Dva tisíce slov: Nejvýznamnější dokument pražského jara

Manifest podepsalo více než sto tisíc občanů. Na konci srpna už tu byly ruské tanky.

Den po zrušení cenzury, tedy 27. června 1968, vyšel dokument, který zarytí komunisté označovali jako důkaz, že se v Československu chystala kontrarevoluce. Josef Smrkovský o něm mluvil jako o politickém romantismu. Manifest Dva tisíce slov vyšel v několika denících a jeho sepsání iniciovali zaměstnanci Československé akademie věd.

„Šel na ústav, kde ho okamžitě zavřeli ve sklepě, aby si honem připravil diapozitivy. Druhý den přišel od otce lísteček, na kterém se psalo, ať vezmeme nějaký kufr a dáme do něj košile. A že ve dvě hodiny pojede černá škodovka kolem, tak ať to tam dáme. Tak jsme to zařídili, otce odvezli do tábora, kde ho přesadili k Italům, kteří jeli k hranicím. Já jsem se s ním vůbec neviděl, až někdy v polovině září, kdy se vrátil z té Kanady,” vypráví syn známého vědce.

Přitom bylo jasné, že jednoho z iniciátorů manifestu Dva tisíce slov nečeká po návratu do vlasti nic příjemného. Podle syna Kamila to věděl i samotný Otto Wichterle. „Už z první rakouské vesnice napsal do ústavu, že se vrátí, i kdyby to mělo vést k trestu smrti,” říká.

Reformy a občané

Vynálezce kontaktních čoček se nikdy nebál otevřeně říkat vlastní názor. Díky uvolnění na začátku roku 1968 byl zakládajícím členem Svazu vědeckých pracovníků a posléze jedním z iniciátorů jejich manifestu. 

Otec řekl, že to nebude bráno vážně, pokud tam budou jen vědečtí pracovníci, které nikdo nezná. Že tam musí být zpěváci, sportovci a herci.
Kamil Wichterle o dokumentu Dva tisíce slov

„Prohlášení Dva tisíce slov se obracelo k veřejnosti jako celku a analyzovalo dosavadní vládnutí komunistické strany s tím, že vyslovovalo podporu reformnímu úsilí Alexandra Dubčeka. Vyzývalo obyvatelstvo, aby se nejen angažovalo, ale aby reformy i pomáhalo realizovat,” přibližuje historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů, podle kterého to byl právě Wichterle, kdo oslovil spisovatele Ludvíka Vaculíka, aby vědeckou výzvu sepsal.

„To byla otcova iniciativa. Řekl, že to nebude bráno vážně, pokud tam budou jen vědečtí pracovníci, které nikdo nezná. Že tam musí být zpěváci, sportovci a herci,” vzpomíná Wichterleho syn. 

Miliardy dolarů

Právě to se pak díky Vaculíkovu textu stalo. Ohlas Dvou tisíc slov, které noviny otiskly koncem června roku 1968, byl podle Kalouse obrovský. 

„Nebylo těžké získat řadu velice zajímavých podpisů, například Rudolfa Hrušínského, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, Jana Wericha nebo Jana Třísky. Jsou tam třeba také Jaroslav Seifert nebo Dana a Emil Zátopkovi,” uvádí historik.

Osudy vědců 1968: Husák mi napsal, že když se ze stáže hned nevrátím, jsem emigrant, vzpomíná restaurátor Makeš

Malíř a restaurátor František Makeš

Jméno Františka Makeše znají odborníci celého světa. Objevil totiž biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Přitom je to Čechoslovák, který se po srpnu 1968 stal emigrantem. Doma ale takové ovace nesklízí.

Kritický text řešil i Ústřední výbor KSČ a po srpnové invazi se jeho signatáři dostali na černou listinu. Otto Wichterle, který byl coby nestraník poslancem České národní rady a posléze Federálního shromáždění a hlasoval si podle svého, vydržel do konce roku 1969. Pak se mandátu vzdal, čímž přišel i o funkci ředitele Ústavu makromolekulární chemie, který vybudoval.

Aby nemuseli mít komunisté s Wichterlem vůbec nic společného, vzdali se v polovině 70. let licenčních smluv na jeho kontaktní čočky. Přišli tak o miliardy devizových dolarů. 

autoři: Eva Kézrová , vis
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.