Osudy vědců 1968: Husák mi napsal, že když se ze stáže hned nevrátím, jsem emigrant, vzpomíná restaurátor Makeš

20. srpen 2018
Malíř a restaurátor František Makeš

Jméno Františka Makeše znají odborníci celého světa. Objevil totiž biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Přitom je to Čechoslovák, který se po srpnu 1968 stal emigrantem. Doma ale takové ovace nesklízí.

„Když přijeli Ruskové, akorát jsem do Švédska dorazil,“ vzpomíná Makeš. Přijel totiž na pozvání zástupců švédských královských sbírek. „Tvrdili, že restaurátorů mají dost, ale nevěděli, jak zastavit plísně.“

Makeš to měl Švédům ukázat na dvouleté výzkumné stáži. Měl i oficiální povolení od ministerstva zahraničí.

Švédem zůstal dodnes

Rok 1968 mi obrátil život naruby: Jednou uprchlík, vždycky uprchlík. Příběh Zuzany Brejchové

Zuzana Brejchová si z kulky, která jí v pražském bytě málem zasáhla, udělal přívěšek

Takový výhled už nikdy mít nebudu, říká vídeňská Češka Zuzana Brejcha při vzpomínce na svůj bývalý pražský domov. V roce 1968 bydlela s rodiči na Palackého náměstí a z okna dětského pokoje viděla pražské mosty jako na dlani.

„Už po roce ale přišel z kanceláře Husáka dopis, že když okamžitě nepřijedu domů, jsem emigrant. Tady mne nechtěli pustit, tak královská instituce napsala na ministerstvo hned několik dopisů. Bez odpovědi. Tu jsem dostal až já, že jsem emigrant. Doma mi pak zabavili všechen majetek, ateliér, obrazy, a tak jsem tady zůstal,“ popisuje složitou dobu restaurátor.

Švédem zůstal dodnes, a to je mu už 87 let. Podle české restaurátorky Veroniky Kopecké to rozhodně jednoduché neměl, přesto byl víc než 20 let ve službách švédského krále. Taky od něj dostal velmi ceněné vyznamenání za záchranu evropského kulturního dědictví. Ocenění získal i od prezidenta Václava Havla, ale jeho práce si víc cení odborníci ve světě než u nás.

Nedoceněný objev

„Jeho metoda je finančně náročná a složitá a někteří čeští restaurátoři ji zpochybňují. Ale to, co objevil, rozhodně doceněné není,“ vysvětluje Kopecká. Taky si nemyslí, že by to měl hlavně na začátku, jako emigrant a cizinec, vždy jednoduché.

„Nejen že se musel naučit švédštinu, ale také nakoupit drahé přístrojové vybavení, vytvořit si zázemí a hodně toho musel obětovat. Má můj obrovský obdiv. Třeba proto, že se z původní snahy zachránit jednu sbírku vypracoval na světově uznávaného odborníka,“ dodává Kopecká.

Spustit audio
autoři: Andrea Skalická, Věra Luptáková

Související