Oslavovali diktátory i hodnoty totalit. Ve 20. století se umělci dávali do služeb ideologiím

Zazní také – ve verších skvělého českého básníka – oslava poprav. Jako kontrapunkt také  uslyšíte, jak se čeští spisovatelé jako celek, a to hned po konci druhé světové války, vyrovnávali se služebností některých autorů vůči nacistické ideologii a režimu.

Čtěte také

Rudá muzika. Jak stát po únoru 1948 nutil umělce k propagaci tendenční tvorby

V ukázkách z rozhlasového archivu zazní umělecká díla, rozhovory a vzpomínky, které jsou doplněny nově natočenými pasážemi z dalších uměleckých děl a úryvky z odborné a memoárové literatury.

Umělci, z jejichž děl uslyšíte v Tématu Plus ilustrační ukázky, patří z velké většiny k těm hodnotným – minimálně částí svého díla. Přesto jsou – pro úplnost i pobavení – vybrány i ukázky spíše obskurantní.

„Totalitní ideologie si dělají totální nárok na ovládání společnosti a soukromí jedinců. Motivace umělce k podpoře či dokonce službě byly rozmanité – od víry v doktrínu a vůdce po pragmatickou snahu mít možnost se prezentovat až po ekonomické zájmy a společenské výhody. A také jde o strach o svobodu či život svůj a blízkých,“ shrnuje různost motivací historik a filozof Petr Hlaváček.  

Spolu s ním v Tématu Plus hovoří také literární historik Eduard Burget.

Jak a proč sloužili někteří umělci totalitním režimům a ideologiím, tedy nacismu, komunismu a fašismu? A proč totalitní ideologie umělce vůbec potřebovaly? Styděli se za svou službu alespoň někteří? A je ideologií také demokracie?