Osamělost českého prezidenta

Dodejme, že jak kdo. První český prezident byl na roztrhání a musel odmítat i velmi prestižní cesty, návštěvy a setkání. Václav Klaus je na tom v tomto ohledu zřejmě mnohem líp. Pokud jde o cestování, byl naposled 12. prosince v Londýně. A sice na večeři v Reformním klubu, kde svým hostitelům vysvětlil, že komunismus nebyl ve východní Evropě poražen, ale zhroutil se sám a role aktérů se přeceňuje.

Přelom roku pak trávila hlava českého státu střídavě na lyžích a před televizními kamerami. Reprezentaci státu se naplno věnovala- alespoň podle informací na oficiálních stránkách Hradu- opět až od minulého týdne, kdy přijel na dvoudenní státní návštěvu polský prezident Kaczynski. Za "zvláště vynikající zásluhy o ČR" ho při té příležitosti Václav Klaus vyznamenal řádem Bílého lva. Což bývá asi u spřátelených státníků zvykem. Zvláště když je pravděpodobné, že doma už nebudou do své funkce znovu zvoleni. Přesto by nebylo od věci se dozvědět, jaké konkrétní zásluhy o ČR měl Václav Klaus na mysli. To hlavní, co člověka při oslavném ceremoniálu napadlo, spočívalo totiž v tom, že jsou oba, pokud jde o vztah k okolnímu světu a hlavně k EU a k Lisabonské smlouvě, aby se tak řeklo, jedna krevní skupina.

A na kamarády Václav Klaus nezapomíná. To dokázal například i 30. listopadu, kdy přijal na Hradě Ivana Kočárníka a předal mu k pětašedesátinám čestnou plaketu. Dodejme, že do paměti lidí se tento někdejší ministr financí zapsal hlavně tím, že zapomněl pohlídat majoritní podíl státu při navyšování jmění v České pojišťovně, takže tuto instituci ovládla PPF, a Kočárník se tam posléze stal předsedou představenstva.

Jednoho ze starých kamarádů přivítal Klaus na Hradě i dnes. Jako oficiální bod prezidentova programu uvedla hradní kancelář na 26. leden přijetí Miloše Zemana v 11 dopoledne. A to s obvyklým doplňkem pro novináře, že na úvodní fototermín je třeba se dostavit o půl hodiny předem. O čem se na tomto setkání vlastně jednalo, se novináři nicméně dozvěděli jen od Zemana. Prý se Klaus zajímal o jeho politickou stranu. V jaké se to všechno konalo atmosféře, předznamenalo ovšem už úvodní prezidentovo zvolání "Konečně je tady", když Zemana spatřil. Prý jde jen o opožděnou schůzku k Zemanovým pětašedesátinám. Zeman následně prozradil, že dostal knížku, připil si s Klausem hruškovicí a dohodli se, že by bylo třeba změnit volební systém tak, aby generoval silné vlády. To ovšem oba zkoušeli už v době, kdy byli na vrcholu výkonné moci. Zeman v čele vlády a Klaus v čele opozice nikoli reálné, nýbrž smluvní. Tenkrát jim prosazení volebního systému, který by preferoval velké strany na úkor malých, zatrhl Ústavní soud.

Možná ale, že si dnes na Hradě oba povídali ještě o jiných věcech. Jak připomíná v dnešních HN Jiří Leschtina, Zemanův hlavní pomocník Šlouf otevřeně mluví o tom, že Zemanovu stranu podporují i lidé, kteří pracují pro ruskou ropnou společnosti Lukoil. Stejná společnost financovala například před časem i ruské vydání Klausovy knihy Modrá, nikoli zelená planeta. Sponzory v ropné společnosti s napojením na Kreml mají tedy oba muži, kteří se dnes na Hradě sešli, evidentně společné. Právě z tohoto důvodu by ale měl Klaus vysvětlit, proč zval Zemana na Hrad do záře reflektorů a nepřipil si s ním na jeho pětašedesátiny někde v soukromí. Takhle to vskutku vypadá, jako by mu chtěl pomáhat v propagaci jeho pidistrany.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .