Ondřej Vaculík: Koho volit?

Náš premiér ale štěstím příliš neoplývá. Sledoval jsem, když opozice před kamerami v sevřeném šiku zdůvodňovala, proč musí vládě vyslovit nedůvěru. Vystavila vládě to nejhorší vysvědčení, kdy ze všeho dostala samé pětky, ba i z tělocviku. Premiéra známkovala sedmičkou.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Grilovačka podle Haška aneb Případ Hamáček

Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09, dokonce prohlásila, že „zájmy Česka byly vyměněny za zájmy holdingu, a řízení státu jako firmy má na svědomí bezmála 30 tisíc životů. Tomu nemůžeme přihlížet, kryli bychom tím pachatele,“ – myslela premiéra.

To je ale demagogie, ti lidé přišli o život v důsledku onemocnění covid-19, Babiš pachatelem není. Například já se nenakazil vinou ministra zdravotnictví, ale od kolegy, který se s kamarády tajně scházel za zamčenými dveřmi hospody. A kolegyně to chytila od učitelky, která za nouzového stavu tajně chodila s jinými učitelkami na aerobik.

Paní Pekarová bývala docela sympatická. Výrazných žen v politice mnoho nemáme. Co se to s ní stalo?

Ti, co se do Sněmovny nedostanou

Může za to pouze sílící nevole a vztek na Andreje Babiše, který se zlotřileckou zarputilostí vykonává funkci premiéra. Přestože je v trvalém střetu zájmů, poškozuje prestiž České republiky, a o nějaké politické kultuře nemůže být řeči.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: O nejslabším ministerstvu

Zarputilost ovšem sílí také na straně politické opozice, i ona se dere k moci více zlobnými výroky než činy a politickým programem.

Což je teď obzvláště patrné na původně až křesťansky beránčím Jurečkovi, ze kterého se klube docela pistolník. Anebo jakou tvrdou masku hráče pokeru si nasadil jinak sympatický Vít Rakušan. A o vždy kamenném Petru Fialovi nemluvě.

Zdá se mi, že pod vlivem pana prezidenta vůbec žijeme v době obecného pohrdání skutky i lidmi.

Koho já budu volit? Snad někoho, s jehož idejemi – pokud ještě někdo nějaké má – souzním, a na druhé straně mu nehrozí, že by se do sněmovny dostal a v její politické mlýnici se pak proměnil na demagoga, pokrytce či křiklouna.

Ondřej Vaculík|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Pro mě jsou takovou osvědčenou stranou, která se zaručeně nikdy nikam nedostane, Zelení.

S nimi díky jejich starostlivosti o životní prostředí lze sympatizovat bez obav z jejich mocensky neurvalé metamorfózy. Tu příležitost mít nebudou. A druhou takovou stranou, kterou rovněž mohu volit, jsou sociální demokraté, také oni se podle průzkumů do sněmovny nedostanou. A sociální smír a spravedlnost je přitom záslužné a věčně aktuální téma.

Autor je spisovatel a komunální politik