Ondřej Vaculík: Kdy a kdo do předčasného důchodu?

A přitom, podle mého, není zapotřebí žádné komise, která by u žadatelů individuálně posuzovala vliv škodlivých faktorů na zdraví, a sama tak odčerpávala peníze ze státního rozpočtu, protože je to jednoduché.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: O elektromobilitě

Předčasný, říkejme spíše normální – a nikoli ten budoucí oddalovaný důchod –, přináleží všem stavebním profesím, od betonářů a zedníků až po podlaháře a malíře. Zatím například nemáme žádného robota, který by prováděl na střeše klempířské práce, dálkově řízen z kanceláře.

Nemluvě o manuálně pracujících v železářství a energetice nebo v technických službách. Do zaslouženého důchodu by už nejlépe v šedesáti letech měli odcházet pracovníci všech profesí, jejichž výsledek práce závisí na soustavné fyzické námaze. Nejvíce trpí záda a neznám nikoho z manuálně pracujících, kdo by je v šedesáti neměl nějak pochroumaná.

Těžký způsob obživy

Zdá se nám, že když vymizela dělnická třída, valem ubývá i dělníků a nahrazují je stroje. Dělníci ale pořád jsou a budou. U nás to však často jsou cizí státní příslušníci a my, řečeno s jistou nadsázkou, tyjeme z jejich mozolů a jejich důchody řešit nemusíme.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Jaká je funkce státu?

Pozoroval jsem, jak na železnici z Prahy do Radotína stroje sice podbíjely pražce, ale pak zhruba 50 lidí ručně vidlemi ten štěrk mezi pražci urovnávalo. Velice těžká práce. Povětšině to byli Romové. Ti také často kopou i výkopy tam, kde stroj nemůže kvůli jiným inženýrským sítím. 

Mylná je naše představa, že dělník nesmí postávat, ale měl by pracovat osm hodin denně. Kdo ale skutečně efektivně dělá, vyčerpaný je už po šesti hodinách. Proč horníci po vyfárání táhli do hospody? Byli tak zedření, že ničeho lepšího ani nebyli schopni.

Ovšem dnešní dělník by měl po šichtě třeba vyzvednout dítě ze školky, pomáhat s úkoly nebo i vařit večeři, protože se v tom s manželkou střídají.

Ondřej Vaculík|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Dělnictví je zvláště v této počítačové době velice těžký způsob obživy. Sociální demokraté si na svém sjezdu změnili název a přitvrdili v oranžové barvě, ale jinak se vás, přátelé, ptám, kde jste a co vlastně děláte, když toho o dělnictví tak málo víte a o dělníky se ani nezajímáte. Zvykli jsme si je jenom pozorovat, kritizovat, a to v lepším případě. Sami ale s nimi nechceme mít nic společného, natož mít nějakou vlastní zkušenost.

Fyzické dispozice člověka jsou ale pořád stejné a těžká práce zůstává těžkou prací. 

Autor je spisovatel