Ondřej Vaculík: Dodatečné poučení z krizového vývoje
V únoru si připomínáme jedno neblahé výročí z roku 1948, kterým je takzvané vítězství pracujícího lidu, tedy převratné uchopení moci naší komunistickou stranou a nastolení totalitního režimu. Ten se vyznačoval neobyčejnou krutostí vůči všem, kterým nedůvěřoval nebo je měl za své protivníky.
Krutosti neušli ani samotní komunisté. Kde se vlastně vzala?
Čtěte také
Komunisté, vedení Klementem Gottwaldem, když se na konci války vraceli z Moskvy do vlasti, už věděli, že komunismus u nás musí být ruský a oni budou toliko převodovými pákami sovětského politbyra.
Své o tom věděl také Ludvík Svoboda, jenž zejména v bojích na Dukle poznal, že osvobozování Československa Rudou armádou má zároveň podmaňující podobu, kdy sovětské velení zbytečně posílá naše vojáky do krvavých ztečí, hlavně nekomunisty.
Bratrskost s ruským lidem
Generál Svoboda, přestože byl hrdinou Sovětského svazu i hrdinou Československé republiky a přestože vstoupil do komunistické strany, byl počátkem 50. let zbaven funkce ministra obrany, krátce i zatčen, vyhozen z armády a poslán do předčasného důchodu. Částečně rehabilitován byl díky Nikitu Sergejeviči Chruščovovi, jenž se v roce 1954 s ním chtěl setkat.
Čtěte také
Za takzvaného obrodného procesu na jaře 1968 se Ludvík Svoboda stal prezidentem a po sovětské okupaci 21. srpna 1968 jeho obliba ještě vzrostla, protože odmítl jmenovat takzvanou dělnicko-rolnickou vládu kolaborantů se Sověty.
Pak následovalo zklamání, když jsme se dozvěděli o Svobodově vystupování v Moskvě, o jeho tlaku na Dubčeka a další představitele KSČ, aby přijali sovětské požadavky. A pak se zapojil do nastolování normalizačního režimu po Husákově boku a z naší okupace, tedy poroby, se stalo opět vítězství pracujícího lidu a Husák triumfoval. My měli za to, že Svoboda nás zradil.
Teprve po agresi Ruska vůči Ukrajině v únoru 2022 mně dochází, že tenkrát v srpnu 1968 nepodepsat moskevské protokoly o takzvané bratrské pomoci nebylo možné, což Svoboda věděl.
Také další staří komunisté, jako třeba Smrkovský, měli zkušenosti s imperiální dobyvačností ruské říše, pro niž nastolení komunismu není cílem, ale pouze záminkou k rozpínavosti.
Pouze my, lid, jsme naivně věřili v bratrskost s ruským lidem, srpnovou okupaci přičítali Brežněvovi či Kosyginovi, kteří se prostě zbláznili; i nadále jsme uctívali Lenina a slavili jejich VŘSR, od níž ale pochází i současná ruská agrese na Ukrajině. A to je moje dodatečné poučení z krizového vývoje.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
