Ondřej Soukup: Jak se v Rusku měnily oslavy vítězství nad nacistickým Německem

9. květen 2023

Názory a argumenty

V hierarchii sovětských svátků měl 9. květen, tedy Den vítězství, výsadní postavení. Důležitější už byl jen 7. listopad, kdy se slavilo výročí bolševického převratu, tedy Velké říjnové socialistické revoluce, přirozeně. Po Rudém náměstí projížděly tanky, na tribuně mauzolea salutovali generálové a členové politbyra, děti se těšily na večerní ohňostroj.

Letos jsou oslavy podstatně skromnější, ze zahraničních hostů přijel pouze prezident Kyrgyzstánu Sadyr Žaparov a i množství techniky bude menší než obvykle.

Čtěte také

Libor Dvořák: Putin a konec války

Oslavy výročí konce války prodělaly zajímavý vývoj a dobře ukazují, jak se Rusko postupně měnilo. Prvních 20 let se 9. květen nijak zvlášť neslavil, byl to obyčejný pracovní den. Až v roce 1965 tehdejší generální tajemník Leonid Brežněv z něj postupně udělal svátek, jak ho známe z posledních desetiletí. Tedy s vojenskou přehlídkou a ohňostrojem.

Po rozpadu Sovětského svazu se vojenská přehlídka konala až v roce 1995 a od té doby má výročí konce druhé světové války zcela výsadní postavení. Má to logiku. S krachem komunistického impéria Rusové horečnatě hledali novou národní myšlenku. Porážka nacistického Německa se jí do značné míry stala.

Na konstatování, že rozdrcení Hitlera bylo správnou věcí, se dokázali shodnout jak ateisté, tak pravoslavní, monarchisté i komunisté. Což je v ruských dějinách poměrně vzácné.

Ruské sféry vlivu

Jenže po příchodu Vladimira Putina do prezidentského křesla se vyznění svátku začalo měnit. Dobře to ukazuje příběh svatojiřské stužky. Tu vymysleli v roce 2005 novináři z agentury RIA Novosti a byla inspirována vlčími máky, které se nosí zejména v Británii na památku padlých první světové války.

Čtěte také

Ondřej Soukup: Jak se mění vztah Rusů k válce

Jenže během pár let akci převzal stát a připomínku tragédie války vystřídal triumfalismus a po moskevských ulicích jezdily auta s nápisy „Na Berlín“ nebo „Můžeme to zopakovat“.

Souběžně ruský stát začal prosazovat svůj monopol na výklad historie. Najednou se již nemohlo psát a mluvit třeba o zločinech NKVD nebo o příslušnících Vlasovovy armády. To vše bylo podle kremelského výkladu „zpochybňování výsledků druhé světové války“. Nešlo jen o domácí použití.

Moskva mimořádně citlivě reagovala třeba na hlasy z pobaltských republik, když připomínaly svou okupaci Sovětským svazem, nebo na výroky polských představitelů ohledně paktu Molotov-Ribbentrop. Podle Vladimira Putina se tak země východní Evropy snaží zbavit Rusko statutu vítěze druhé světové války a potenciálně i křesla v Radě bezpečnosti OSN.

Novinář Ondřej Soukup|foto:Jiří Šeda, Český rozhlas

Proto také Rusko hovoří o potřebě „denacifikace Ukrajiny“. Protože z jeho pohledu každý, kdo zpochybňuje jeho autoritu, nebo se dokonce snaží vystoupit z jeho sféry vlivu, musí přece být nacista. Mysleme na to, až v úterý budeme sledovat záběry tanků, pomalu projíždějících po Rudém náměstí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Ondřej Soukup