Ondřej Neff: Košile a kokakola

19. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Havajské košile
0:00
/
0:00

Havajské košile lze vnímat jako ztělesnění americké kolonizace, imperialismu a rasismu proti původním obyvatelům Havaje, cituje list Guardian jistou učenou dámu z Davisova centra historických studií v americkém Princetonu. No ovšem, havajské košile. Jsou vesele barevné, s palmami a sluníčky, mají krátké rukávy a nosí se přes kalhoty.

Poprvé jsem si takovou košili natáhl, když mi bylo dvanáct. To bylo v roce 1957, pamatuju si to přesně. Maminka se tenkrát vrátila z Polska, tam vládly jiné poměry než u nás, bylo tak k dostání leccos, co u nás bylo nedostupné. Třeba zrovna havajské košile.

Čtěte také

Jednu mi tedy přivezla. Já ji na sebe natáhl a vyběhl na ulici. Sto metrů od baráku, bydleli jsme v Praze na Žižkově, na mě začala ječet ženská. Co že mám na sobě takovou hnusnou amerikánskou parádu!

Mám ji dodnes před očima, tu paní, nebyla to žádná svazačka v modré košili. Byla to řádná občanka středního věku. Ideově uvědomělá. Kdepak jí je dneska konec, mohla by té učené dámě dělat asistentku na univerzitě v Princetonu. Nevím, jak na tom byla s historickým vzděláním, ale ideově byla pevná a to je hlavní. Čím dál víc hlavní.

Ideologicky pevné soudružky

Já to zmiňuju ani ne tak kvůli Guardianu, tomuto Rudému právu nové doby, taky je největší a nejčtenější, aspoň soudě podle toho, jak často je citovaný v našich médiích.

Čtěte také

Budiž to takový maličký příspěveček k diskusi o povaze doby. Jistě že vznikla jako důsledek politického puče a ten by nebyl nastal bez brutálního mocenského nátlaku a hrozby ozbrojeného převratu. Ale on ten režim opravdu měl oporu mezi mnoha lidmi. Bez nich by roztál jako sníh v květnu.

Jako další příklad dám ještě jednu příhodu související s polskými výlety mé maminky. Ona milovala polské divadlo a měla ve Varšavě kamarádku a spolu vymetaly avantgardní scény. Přivezla mi z takového výletu pikslu kokakoly a dala mi ji rovnou na peróně na nádraží. Šla kolem uvědomělá ajznboňačka, zahlédla červenou plechovku s bílým nápisem a velmi jadrně mi popřála, abych se po ní pozvracel a taky aby se mi stalo to, co je ještě potupnější než pozvracení.

Ondřej Neff

No, nestalo se mi ani jedno, ani druhé. Kokakola mi tenkrát chutnala, dnes ji nepiju. Člověk musí dozrát i ke vztahu k limonádě nadupané kaloriemi. Taky k havajským košilím, ty mám rád dodnes, zrovna tak jako dozrát ke vztahu k ideologicky pevným soudružkám. Ty mi lezou krkem, ať je potkám v Hybernské ulici, na peróně Masarykova nádraží anebo na stránkách Guardianu, deníku největšího a nejčtenějšího.

Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes

autor: Ondřej Neff
Spustit audio