Srdce mi zaplesalo, je tu něco, co jsem opravdu nečekal: zločin na oběžné dráze! Stručně připomenu, co víme ze zpravodajství.
Koncem srpna se k Mezinárodní vesmírné stanici připojila kosmická loď Sojuz. To je dnes už zcela rutinní a tudíž nudná operace. Základem stanice byl modul Zarja, ten vypustili na orbitu skoro před dvaceti lety.
Sedmitunový robotický manipulátor vyrábí pro NASA díly kosmických lodí. Biometrická identifikace u bankomatů. Drony roznášejí lékařské pomůcky ve Rwandě. Start rakety Sojuz 2.1 “pokřtil” nový ruský kosmodrom Vostočnyj.
Postupně stanice rostla a bytněla, sloučily se stanice Mir 2 a Freedom a dnes je to tedy mezinárodní létající podnik podporovaný pěti kosmickými agenturami jedenácti zemí.
Posádka bývala pětičlenná, teď šestičlenná. Sama stanice už nikoho nevzrušuje, až teď. Při posledním pendlu ze země se ukázalo, že někudy uniká vzduch. Bedlivé ohledání objevilo dírku. Že by kosmické ostřelování, nějaký ten vesmírný projektil? Nic takového. Dírka je původu lidského. Nabíledni je pak otázka, kdo dírku vykutal.
První verze: dírku omylem vyvrtal ruský technik a když si toho všiml, přemáznul ji lepidlem. Lidová interpretace vykreslí obraz podroušeného mužika, který do stěny Sojuzu zatloukl skobu, aby si na ni pověsil portrét Josifa Visarionoviče Stalina.
Vzápětí se ovšem vynořilo vysvětlení jiné. Dírku má na svědomí americká část posádky. Vyvrtala ji proto, aby byl důvod k předčasnému návratu. Lidová interpretace pak vykreslí obraz lstivého imperialisty, agenta CIA.
Sojuz 1 byl první let v rámci kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě plukovníkem Vladimírem Komarovem. Přesně před 50 lety, se návrat přistávacího modulu o den později, tedy 24. dubna, stal tragédií.
Hned jsem si vzpomněl na dětství, na sovětský dobrodružný film o pohraničnících kdesi v poušti, kteří ve finále objevili západního agenta s tajným kódem schovaným do fajfky. Jakpak asi americký agent propašoval vrtáček do vesmírné stanice? Tipnul bych si na levou nosní dírku.
Ideologické soupeření se nám posouvá do příjemně groteskních poloh. Opilí mužici se přetahují se zlotřilými kosmonauty o nebozízek, ruští diverzanti se plíží kolem Stonehenge s flakónem nervového plynu v kapse, odkud se vynoří další padouch? Je těžké se v tom vyznat a zde nastupuje další teorie, o podzemních ovlivňovačích veřejného mínění.
Jde o to, aby nikdo nikdy už ničemu nevěřil. Nejméně ze všeho pak vlastnímu úsudku.
Závěrem bych měl dodat rozuzlení, jak to vlastně s tou dírkou v Sojuzu bylo. Nevím. V příští rundě pošlete Sojuzem na stanici Jamese Bonda. Ten na to přijde, doufejme dřív, než nám navrtají díru do hlavy.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
