Tragédie Sojuzu 1: Uspěchaný start, Brežněvova tvrdohlavost i selhání KGB

4. květen 2017

Sojuz 1 byl první let v rámci kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě plukovníkem Vladimírem Komarovem. Přesně před 50 lety, se návrat přistávacího modulu o den později, tedy 24. dubna, stal tragédií.

„Start byl uspěchaný,“ uvedl v Magazínu Leonardo spisovatel Karel Pacner. „V Karlových Varech probíhala konference, na které se tehdejší vůdce Leonid Brežněv chtěl pochlubit sovětským kosmickým úspěchem.“

Prezident naléhal na hlavního konstruktéra Vasilije Mišina, aby odstartoval Sojuz 1, druhý den Sojuz 2 a obě lodě se na oběžné dráze spojily.


„Sami kosmonauti v čele s Jurijem Gargarinem sepsali předtím dopis adresovaný Brežněvovi, kde upozorňovali na nedostatky, ale důstojník KGB, který měl dopis prezidentovi předat, se toho bál, takže dopis nepředal.“

„Loď Sojuz byla koncipována nejen na lety kolem Země, ale i pro lety na Měsíc. Samotnému letu předcházelo několik bezpilotních letů Sojuzu 1, všechny ale skončily špatně. Bohužel Myšin byl slabý a neměl takovou autoritu, takže podlehl naléhání Brežněva, aby bez ohledu na nedostatky, o kterých všichni věděli, rozhodl o letu,“ konstatoval Pacner.

Jakmile se Sojuz 1 dostal na oběžnou dráhu, měl vyklopit dva panely slunečních baterií, ale jeden z nich se nevyklopil. „Loď tak neměla dostatek energie a následkem toho vznikaly další obtíže, včetně špatné stabilizace kabiny, potíží s radiovým spojením, přehříváním palubní elektroniky, a postupně se nabalovaly další potíže.“

Velení na Bajkonuru se nakonec rozhodlo pro zrušení mise a přistání. „Komarov byl vystudovaný inženýr, znal vnitřnosti lodě a uměl ji ovládat. Řadu problémů proto ustál a vyřešil. Měl přistát na 17. obletu Země, ale protože se mu rozkývanou loď se nepodařilo zaměřit na přistání, při dalším oběhu se rozhodl přistát ručně.“


Zajímavé je, že sovětské záchranné oddíly neměly signál pro případ kosmonautova úmrtí. Měly jen signál „kosmonaut vyžaduje naléhavou lékařskou pomoc“. Proto tento signál vyslali na Bajkonur a do Moskvy, z čehož si příjemci udělali obrázek, že přeci jen kosmonaut přistál živý, což nebyla pravda.

„Podařilo se mu zapálit brzdící motor. Hořel ale místo 150 vteřin jen 146, to znamenalo, že návrat byl příkrý a kosmonaut bude vystaven většímu přetížení. Na to ale byli kosmonauti cvičeni. Bohužel se ale otevřel pouze brzdící padák, zatímco další padáky, včetně hlavního, se neotevřely. Kosmická loď padala k zemi jako kámen,“ popsal Pacner.

Po dopadu se zapálily motory lodi, takže modul zachvátil požár. „Záchranářům nestačily příruční hasící přístroje, takže hasili házením hlíny a podobně.“

„Když hledali Komarovovo tělo, tak vytáhli asi osmdesáticentimetrové zuhelnatělé těleso,“ popsal tragický historický neúspěch sovětského vesmírného programu Karel Pacner.

autoři: jkl , oci
Spustit audio