Ondřej Neff: Až si čerti pohrajou
Až si čerti pohrajou, to je oblíbené úsloví mé ženy Ljuby. Používá ho, když něco hledám. Ono se to zase objeví, to je smysl úsloví. Čerti si pohrajou a vrátí to. Stává se, že nemůžete něco najít, hledáte takzvaně všude, a pak se to najednou objeví tam, kde jste to pětkrát hledali. Záhada? Vysvětlení prosté. Zašantročili to čerti, pohráli si a zase vrátili.
Je vám jasné, že bych se o tématu nezmiňoval, kdybych zrovna něco nehledal. Měnil jsem v předsíni žárovku. Lampa má skleněné stínítko, upevněné třemi šroubky v kruhové objímce. Když pak jsem jeden šroubeček vracel kam patří, křivě jsem ho nasadil do závitu, vyklouzl mi a upadl.
Čtěte také
Slyšel jsem ho cinknout na dlažbě. Hned jsem slezl… hledal a nenašel. Je to hladká keramická podlaha.
Nebudu líčit, kde všude jsem hledal. Dokonce jsem konal pokusy. Vzal jsem jiný šroubek, upustil ho, abych sledoval úhel odrazu a místo dopadu. Potvora šroubek spadl kolmo pod štafle a zůstal ležet.
Věcně je to bezvýznamná ztráta. Druhý den jsem zašel u nás na vsi k panu Kreisovi do železářství a tam mi dali šroubek M3 na 15 milimetrů zadarmo, jako bonus ke kombinačkám. Předpokládal jsem, že se ztracený šroubek najde hned, jak náhradníka přinesu domů. Nenašel se. Je zřejmě neobyčejně zábavný, čerty ještě neomrzel.
Rozsev brýlí v prostoru
Nejčastěji se hledají brýle. Řeším to rozsevem brýlí v prostoru. Když jedny nemohu najít, najdu jiné o stejném výkonu někde jinde. Do klasiky patří hledání klíčů. Koupil jsem si elektronické pískadlo a klíče snadno najdu pomocí mobilu. Bohužel to nefunguje obousměrně, takže nemohu použít přívěsek klíčů k nalezení mobilu.
Čtěte také
Mimořádně trapné je hledání auta. Stalo se mi to mockrát, jednou v Brně. Zaparkoval jsem a byl jsem si jist, že cestu k němu snadno najdu.
Jenže pak se smráklo a potmě bylo všechno jinak. Měl jsem chuť se ptát chodců, pane, nevíte, kam jsem si zaparkoval auto? Ovládl jsem se. Nechtěl jsem v Brňanech potvrdit jejich přesvědčení, že Pražáci jsou ducha mdlého.
Zvláštní kapitolu otevřete, když se ztratíte sami. Stalo se mi to několikrát, někdy v exotických podmínkách, jako třeba v písečných dunách v Holandsku a jindy zase v amazonské džungli.
Přitom v obou případech to bylo takříkajíc za chalupou. Je to zvláštní pocit, ztratit se.
Později si vzpomenete na hlubokomyslnou výzvu „hledej sama sebe“. Kdyby vás takto někdo oslovil, když marně pátráte po cestě a nikde žádná není, odpověděli byste mu: Jo, najdu sebe sama. Ale nejdřív musím najít chalupu.
I v tom je moudrost. Možná ta nejhlubší.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
