Ondřej Konrád: Za Johnem Eislerem
Když se o někom řekne, že je ještě mladý, bývá to mnohdy eufemismus pro – s prominutím – blbý. Nevím, jak to bylo se mnou roku 1976, ale je fakt, že když jsem se nedlouho před tím vrátil po dvouleté vojně, z mezitím dostavěných pražských obchodních domů jsem dával přednost impozantně masivní Kotvě před jakoby ošizeným a chudším Májem.
A jelikož jsem byl pořád ještě mladý, dal jsem to najevo při jednom větším sezení ve vinárně poblíž Národního divadla. A dva přítomní, ne zas o mnoho starší, ale zkušeně přesvědčivější, se o tom se mnou dali do diskuse.
Čtěte také
Což vyvrcholilo tím, že mě na půlhodinky vzali ven. Nikoli se prát, nýbrž k nedalekému Máji, za podzimní noci ztichlému. A jali se mi názorně ukazovat a vykládat, v čem všem je Máj modernější, účelnější, čistší, neokázalejší, jak hladce zapadá do okolí a tak dál.
Musel jsem uznat, že na tom něco je. Hned druhý den jsem prošel všechna patra Máje, díval se na něho ze všech stran a úhlů a časem se ze mne stal jeho bezvýhradný ctitel, po letech otrávený z necitlivě přilepeného Quadria, které sebralo Máji nejenom jedinečnost pohledu z eskalátorů na boční prosklené stěně.
Pointou drobné historky je, že ti dva byli ovšem architekti. To jsem sice tušil. Ale nevěděl, že jeden z nich, John Eisler, je s kolegy z legendárního libereckého studia SIAL Miroslavem Macákem a Martinem Rajnišem spoluautorem Máje.
Čtěte také
Johnny, jinak se mu neřeklo (jeho britskou maminku si vzal Čech bojující proti Hitlerovi v naší jednotce včleněné do britské armády), se pak ovšem od 80. let dvě dekády hlavně coby designér podílel na mnoha realizacích newyorské kanceláře světoznámého architekta Richarda Meiera.
Z nichž třeba jmenovat úžasný římský kostel Dives in Misericordia, otevřený roku 2003, u kterého byla užita převratná technologie TX Active, zjednodušeně řečeno „samočistícího betonu“.
Na nejvyšší úrovni
Tu Eisler, který se po listopadu 1989 vrátil domů, uplatnil také u tří vysoce ceněných domů s názvem 12 Lofts, stojících vedle rezidence velvyslance USA v Bubenči. A je podepsán pod řadou staveb doslova po celém světě. Takže si ověřil, oč mu při příchodu do Ameriky v už středním věku šlo především: „Profesionálně obstát v zemi, kde se pěstuje architektura na nejvyšší úrovni.“
Pokud jde o vůbec prvou Eislerovu realizaci, jíž byl šťastnou shodou okolností Máj, samozřejmě ho netěšilo, že ho málem zastínilo robustní Quadrio. A to ještě společnost Tesco, která Máj nějakou dobu vlastnila, vážně uvažovala o demolici. Proto historik moderní architektury Rostislav Švácha urychleně prosadil zařazení stavby mezi chráněné kulturní památky.
Eisler se také s kolegou Rajnišem podílel před pár lety na konceptu chystané rekonstrukce Máje a vcelku se jim podařilo zabránit necitlivým zásahům.
Ale jako vážně nemocný už nezasahoval do letošní vzrušené debaty k osazení stěn domu motýly-stíhačkami Davida Černého, které se konec konců dají lehce odstranit. Z elegantního pláště Máje, jednoho z mnoha otisků tvorby Johna Eislera, který ve čtvrtek zemřel ve věku 78 let. A kdysi dávno mi na perštýnské křižovatce nezapomenutelně otevíral oči.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
