Praha má skvělé plány, které se složitě prosazují. Všichni rozhodují o všem a nikdo o ničem, kritizuje architekt

„Jednou z funkcí architekta je najít konsenzus mezi investorem a státní správou a samosprávou. Je to mnohaletá práce a někdy jsou názory vzdálenější, jindy bližší, ale dílo vznikne jedině, když se na něm všichni shodnou,“ dodává autor Quadria, které s Májem sousedí.

Čtěte také

Ideální veřejný prostor je ten, ze kterého vás nic nenutí odejít. Tam, kde nikdo nebydlí, je něco špatně, říká architekt Gebrian

Stěžuje si ovšem, že celý proces bývá velmi zdlouhavý a složitý. Například návrh na přeměnu Václavského náměstí, s nímž v soutěži zvítězil v roce 2005, se realizuje až v posledních třech letech. „17 let se nekoplo, přestože jde jen o to rozšířit chodníky a přidat pár stromů, když to řeknu takto,“ poznamenává.

„Demokracii vnímáme tak, že všichni rozhodují o všem a současně nikdo o ničem. A to je ten problém. Praha má skvělou koncepci a plány, které se ale strašně složitě prosazují. Jedna paní z Prahy 4 vám dokáže zablokovat trasu metra D na základě toho, že tam jsou tři stromy, které chce zachránit,“ uvádí architekt.

Maso kolem monumentů

Pohled na to, co je dobrá architektura, je podle Cíglera subjektivní. Z vlastní zkušenosti také ví, že se názory časem vyvíjí a často i radikálně mění.

„Jako student jsem byl zastáncem architektury stylu high-tech díky Janu Kaplickému, dnes se přikláním k architektuře, která by měla mít prvky udržitelnosti, bojuji za objekty postavené ze dřeva, takže naprosto jiný přístup,“ popisuje.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Blob Jana Kaplického jako symbol

Časem se mění i názory na konkrétní stavby, které zpočátku mohou ve veřejném prostoru působit překvapivě, postupem doby v nich ale lidé mohou najít něco zajímavého. Příkladem může být i obchodní dům Máj, který stále vzbuzuje emoce, přesto podle Cíglera úspěšné zarůstá do svého okolí a celý prostor se oproti původnímu stavu výrazně zlepšil.

Zatímco například Paříž tvoří síť monumentálních staveb, které jsou pravidelně rozprostřeny, v Praze se v posledních letech výstavba omezuje na administrativní a obytné budovy, které tvoří maso města, ale nejsou přehlídkou architektury.

„Do hlavního města by se měly vkládat monumenty a Vltavská filharmonie by měla být tím významným objektem, jako je Národní divadlo, Rudolfinum nebo Obecní dům. Je to velice potřeba, ale jak jsem říkal u příkladu Václavského náměstí, je to velmi složitý proces,“ konstatuje.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.