Ondřej Konrád: Válkovou hájit nikdo nemohl. A nechtěl

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vládní zmocněnkyně pro lidská práva a exministryně spravedlnosti Helena Válková

Leckdo ještě v pátek večer kroutil hlavou nad tím, že Helena Válková sice už vzdala úmysl stát se ombudsmankou, jenže to podle ní bude prý záležet na prezidentovi.

Ale pokud sama uznala, že je její kandidatura obecně neprůchodná, pak by ji hlava státu těžko mohla cokoli vnucovat.

A z dialogu v České televizi s chartistou Jiřím Gruntorádem, který po věznění trávil tři roky v takřečeném ochranném dohledu, plynulo, že nevidí problém ani v tom, že zákon carsko-sovětského typu obhajovala.

Dokonce ani v tom, že na toto téma uveřejnila v odborném tisku článek, pod kterým byla spolupodepsaná se stalinistickým prokurátorem Urválkem. O kterém hned po propuknutí kauzy navíc říkala, že počátkem 70. let neměla zdání, o koho jde, čemuž se nikomu soudnému nechtělo věřit.

Smrtící spoluautor

A na obrazovce přišla s tvrzením, že jí pro výkon postu veřejného ochránce diskvalifikuje toliko někdejší členství v KSČ. K tomu by se dalo dodat – ano, to také. Protože šlo o osobu pracující v justici, totalitním režimem tak mohutně zneužívané.

Horší je samozřejmě problém s hájením ochranného (neboli prokurátorského) režimu, který nebylo těžké nahlédnout jako režimem vítaný nástroj k postihu politicky nepohodlných.

Nu, a vysloveně vaz lomící je ono Urválkovo spoluautorství. I když možná jen formální a někdejší mladá a zřejmě snaživá juristka, dnešní vládní zmocněnkyně pro lidská práva, s (Josefem) Urválkem na článku nijak intenzivně nespolupracovala. Jenže co naplat – jejich jména jsou černé na bílém hned vedle sebe.

Zbývající otázky

To je káva strašlivě silná takřka pro každého. I když pár výjimek by se asi našlo, a nejspíš netřeba jmenovat. Ale Urválek je doslova a do písmene symbolem protiprávnosti.

Tak ho vidí premiér a předseda hnutí ANO, který členku svého hnutí odepsal coby možnou ombudsmanku, a to vlastně okamžitě. A stejně tak Urválka vnímá prezident. Tomu vadí, že Válková hrozivou figuru ze stalinsko-gottwaldovské éry zlehčuje.

A když nemíní kandidaturu Válkové, kterou původně navrhl, stahovat, dává najevo, že to očekává přímo od ní. Ona o tom zatím jen mluvila, ale na výběr, a na nějaké vyčkávání, čas nemá. Těžko se navíc udrží i ve funkci zmocněnkyně pro lidská práva. Mimochodem: když se jí loni v květnu stala, z příslušné rady nesouhlasně odešel jiný disident, a to Daniel Kroupa.

Jasné to musí být i Andreji Babišovi, který naopak může na pohled velkoryse akceptovat prezidentův nápad nominovat na ombudsmanku sociální demokratku Kateřinu Valachovou. Jenže, i jí musí někdo navrhnout. Prezident se asi věcí už zaobírat nebude a nechá to na Senátu. Pokud ten zas akceptuje návrh šéfa ČSSD Jana Hamáčka.

Ondřej Konrád

Na prvý pohled těžko uvěřitelná kauza Válková-Urválek přišla rychle, nečekaně a reakce byly expresní.

Ve vzduchu zůstávají pouze otázky, jak to, že se inkriminovaný článek objevil až teď, ne když Válková před šesti lety nastupovala do čela rezortu spravedlnosti. A konečně i to, že ve svém tahu za ombudsmanským postavením, jakoby zapomněla. Jak na svůj kariérní postup vyztužený legitimací KSČ, tak na JUDr. Urválka, muže přece jen tak nezapomenutelného.           

Autor je komentátor Českého rozhlasu