Ondřej Konrád: Množící se kandidáti a netečná pětikoalice

29. květen 2022

Kdyby mělo pokračovat tempo posledních týdnů, budeme mít tentokrát prezidentských kandidátů jako much. Některé možná i tak slabé, tedy mouchovitě. Ale předem se těšící, že je chtěj nechtěj budou muset akceptovat média, a tedy prožijí svou příslovečnou chvilku slávy.

Nový podcast

Čekání na prezidenta

…nebo na prezidentku? O nástrahách, které přináší přímá volba prezidenta.

Čekání na prezidenta: Jan Kysela, Tereza Matějčková, Petr Nováček a Jan Pokorný
Přehrát

Na takové typy jsme ostatně dávno zvyklí z voleb všech druhů a stupňů. Jestli padne rekord, těžko předvídat. Část uchazečů to prostě lidově řečeno „odpíská“, několik nutně vypadne pro nedostatek anebo neprůkaznost potřebných podpisů, eventuálně kvůli jiné administrativní překážce. V dosavadních dvou přímých volbách hlavy státu se tak zúžil počet kandidátů shodně na devět. Ani moc, ani málo, voliči se mohli poměrně snadno orientovat. Budou mít v lednu hlavy podstatně zamotanější? Vzhledem k podmínkám platné kandidatury to pravděpodobné není. Ale kdo ví, třeba nastane zatím neznámá situace.

Čtěte také

Hrstka favoritů

Stejně taková trochu bude. Jednak poprvé bez Miloše Zemana a podle všeho ještě otevřenější než roku 2018, kdy Zeman strhl vítězství na svou stranu v poslední chvíli. Přitom ještě nevíme, jestli do klání vůbec vstoupí, podobně jako Zeman hluboko v nejširším povědomí zakotvený, Andrej Babiš. Zatím s kandidaturou jakoby pouze koketuje. Před nedávnem dokonce humorně utrousil, že ho prý manželka na Hradě nechce. Ale vyjížďkami za občany v obytném voze polepeném plakáty s lapidárním textem „Za Babiše bylo líp“ už nepřímo kampaň zahájil. Takže je nutné s ním počítat.

Čtěte také

Při pohledu na seznamy latentních uchazečů – některé uvádí kolem třicítky jmen – vidíme coby další vážné favority generála Petra Pavla (ten ovšem nekoketuje, míní do toho jít už dlouho) a odborového předáka Josefa Středulu. Pikantně Babišova přímého konkurenta v oslovování levicových voličů. Bez ohledu na to, že odbory veřejnost vnímá spíš vlažně. A pak jistě i Pavla Fischera a Marka Hilšera, kterým překvapivé výsledky v prvém kole roku 2018 otevřely dveře do Senátu. 

Čekání na vládní eso

Tím výčet těžších vah v podstatě končí, i když budou další zájemci přibývat. A postupně zase mizet. A mezitím se bude pořád čekat na kandidáta vládní pětikoalice. Která zdánlivě nikam nespěchá, ale ve skutečnosti skoro určitě jasno nemá. A čas vesele běží. Zanedlouho budou ministři pohlceni předsednictvím Radě Evropy, a i bez toho mají plné ruce práce s důsledky inflace a rusko-ukrajinské války. Nebylo by tedy nejmoudřejší vsadit už teď na někoho z rozhodnutých? A v zásadě naplňujícího představy o nadstranické, uvážlivé, korektní a reprezentativní hlavě státu?

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Nejspíš bylo. Jenže, říkejte to politikům. Kteří pravděpodobným dohadováním, na jehož zákulisí se úplně třesou média, jsou schopni svého konečného kandidáta předem oslabovat. Místo aby za ním stáli jako skála. Anebo dokonce nominovat nějakou mlžnější figuru. I když snad ne přímo mouchovitou. Ale bohužel ani to není těžké si představit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio