Olympijské hry nejsou apolitické, nechybí korupce či podvádění, citují The New York Times známého novináře

25. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Olympiáda Tokio 2020

Olympijské hry budí vášně nejen u sportovních fanoušků, ale také u kritiků akce jako takové. O odvrácené straně největšího sportovního svátku na planetě píše sportovní novinář amerického listu The New York Times a držitel Pulitzerovy ceny John Branch.

Branch připomíná, v jak těžkých podmínkách se v Tokiu letos soutěží – během horkých letních měsíců v roce 2018 a 2019 přišlo v důsledku veder o život přes tisíc Japonců. A ani letos zkušební sportovní akce nedopadly 100procentně, když si řada atletů místo medaile odvezla zdravotní potíže. Od začátku tak bylo jasné, že tokijská olympiáda bude vyžadovat drastická opatření.

Čtěte také

Tak vznikl mimo jiné projekt, v jehož rámci dostala maratonská trať lesklou reflexní vrstvu, takže by na ní nemělo být takové horko.

Nakonec se ale rozhodlo o přesunu maratonu o dobrých tisíc kilometrů na sever do Sappora, kde panuje chladnější podnebí. Po původní trati zbyla klikatá lesklá cestička, která se vine středem Tokia – jako jakási ukázka politováníhodných rozhodnutí. 

Půl roku na to udeřila pandemie covidu-19 a olympiáda se musela odložit. Už tehdy si mnoho Japonců kladlo otázku, jestli pořádání bombastického sportovního festivalu stojí za ohrožení veřejného zdraví a utrácení dalších miliard. 

Dvojí pohled diváků

Lidé, kteří olympiádu sledují, mají tendenci dívat se na hry dvěma různými pohledy. Většina se těší, že si pustí sportovní kanál a s napětím bude sledovat dění na stadionech. 

Takoví diváci ale podle žurnalisty Branche možná v hloubi duše přemýšlejí o tom, že okázalá podívaná maskuje zkostnatělý a zkorumpovaný systém.

Olympijské hry se nedají reformovat.
novinář David Goldblatt

Takový, ve kterém se nedodržují dané sliby, ustupuje diktátorům a ve kterém se kupují hlasy pro získání pořadatelství her. Pro fanoušky snad ale pozitiva ještě pořád převažují nad negativy. 

Čtěte také

Oproti tomu lidé, kteří se dívají na olympijské hry ze širšího úhlu pohledu, sice dokáží ocenit výkony atletů, ale sportovní podívaná nedokáže vytěsnit jejich obavy z důsledků, které s sebou tyto akce nesou. 

„Olympijské hry se nedají reformovat,“ říká sociolog, spisovatel a novinář David Goldblatt, který se olympijské problematice věnuje i v jedné ze svých knih. Podle jeho názoru působí víc škody než užitku. 

Jestli se dá něco usoudit ze zájmu o vysílací práva, jsou olympijské hry pro publikum stále nesmírně oblíbené. A sportovci po celém světě sdílejí stejný olympijský sen.

Olympiáda ustrnula v 19. století

Článek newyorského listu upozorňuje i na četné kritiky, kteří tvrdí, že olympiáda v mnoha ohledech ustrnula v čase a že jde o konstrukt 19. století, kdy se odehrály první novodobé hry. Třeba bývalý americký reprezentant ve stolním tenise Han Xiao tvrdí, že olympijský systém funguje naprosto nezávisle na zbytku společnosti. 

Čtěte také

Právě odtud podle něj pramení většina problémů. A to ať už jde o korupci, nerovnováhu moci, která vede ke zneužívání sportovců či o porušování lidských práv.

„Pokud nedržíte tempo se společenskými pokroky, kterých dosahují jiné oblasti, nebo nepodléháte dohledu ze strany širší společnosti jako takové, je jaksi předvídatelné, že se tohle stane,“ tvrdí bývalý reprezentant Xiao.  

Sportovci nejsou prioritou.
historik David Wallechinsky

Olympijské hry jsou prezentovány jako apolitické. Ale ve skutečnosti je nemožné, aby tomu tak bylo, podotýká novinář Branch. Nouze není ani o korupci a podvádění. A každý olympijský cyklus vyvolává také nepříjemné otázky týkající se udržitelnosti a poškozování životního prostředí.

Přes veškeré kontroverze je ale jen málo lidí, kteří by zvedli ruku pro úplné zrušení olympijských her. Stále totiž představují vrchol v mnoha sportovních disciplínách. 

Pro sportovce má olympiáda zkrátka velkou váhu. Mnohdy je účast na hrách cílem jejich celoživotního úsilí, nejvyšší možný úspěch. Svědčí o tom i fakt, že se těžko najde někdo, kdo by odmítl start na hrách z morálního přesvědčení.

Většina rozpočtu MOV je z vysílacích práv

Také tokijské hry divákům poskytnou vytouženou dávku vzrušení, i když tentokrát jen prostřednictvím televizních přenosů. Mimochodem, televizní společnosti mají na olympijské hry obrovský vliv, protože 73 procent rozpočtu Mezinárodního olympijského výboru pochází z prodeje vysílacích práv. Pořádání her uprostřed horkého tokijského léta ostatně vyhovovalo právě televizím, nikoliv sportovcům.

Čtěte také

„Sportovci nejsou prioritou,“ říká historik David Wallechinsky. Tento autor řady publikací o olympijských hrách poznamenává, že letní olympiáda v Tokiu v roce 1964 se odehrála v říjnu právě proto, aby se vyhnula nebezpečně velkému vedru. Dnes ale mají přednost požadavky televizních stanic.

Kritických nebo přinejmenším skeptických hlasů je čím dál více. Organizace jako Human Rights Watch, které na problémy spojené s olympijskými hrami upozorňují, získávají podporu mnoha lidí.

Zatím ale není tlak na změny dostatečně velký. John Branch z deníku New York Times má za to, že pomyslným jazýčkem na vahách by nakonec mohli být samotní sportovci, kteří si stále silněji uvědomují vady celého systému.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Témata vybrala Tea Veseláková.

Kauza kolem špionážního softwaru Pegasus může být jen špičkou ledovce. Olympiáda v Tokiu vrazila klín do japonské společnosti. V podzimních volbách se může vymstít i tamní vládě. Povodně v Německu ukázaly na potřebnost dobrovolných hasičů. Také ve spolkové republice je jich daleko více než těch profesionálních. A římští gladiátoři „jdoucí na smrt“ možná v aréně neumírali zase tak často.

Spustit audio

Související