Odpad jako zdroj aneb Jak se dají využít slupičky z kávy nebo kravský trus
V šesté epizodě podcastu Hlasy proměny se zaměříme na odpad. Na odpad jsme zvyklí dívat se jako na něco zbytečného, nečistého, jako na něco, čeho se musíme zbavit. Co se ale stane, když ho začneme vnímat jako užitečnou věc, která se dá znovu využít, jako zdroj nebo surovinu?
Na příkladu bioodpadu a jeho využití jako zdroje bioplynu to probereme s Hanou Potměšilovou ze spolku Revenium, která provozuje bioplynku při pražení kávy, Štěpánem Bubákem z Člověka v tísni, který instaluje bioplynky v Zambii, a Soňou Klepek Jonášovou z Institutu cirkulární ekonomiky.
Do bioplynky putují i slupičky z kávy
„Naše pražičky jedou na bioplyn hlavně proto, abychom byli udržitelní, bez ohledu na situaci na trhu s plynem ve světě,“ říká spoluzakladatelka spolku Revenium Hana Potměšilová, která na Kokořínsku provozuje pražírnu kávy.
Při výrobě kávy zpracovávají nejen kávová zrna, ale pracují i s kaskarou, což je kávová dužnina. Ladem neleží ani to, co nám zůstává po pražení, tedy slupičky z kávy, které putují do bioplynky.
Jak taková bioplynka vypadá a funguje
„Představte si jeden velký ležící vak, který leží jako položený spacák,“ vysvětluje Hana Potměšilová. „Jakmile ho začneme krmit a naplníme, funguje jako Budulínek, krká a vydává zvuky, postupně se nafukuje.“ Když dobíhá zpracování, vzniká tekutý fermentát, od něhož se pak ve vedlejší nádobě odděluje plyn.
Bioplynku krmí zbytky rostlinného původu, skořápky z vajíček, odřezky mrkví, slupkami z brambor, zbytky luštěnin či potravin z místní školky. Zatím nepoužívali nic, co by mělo živočišný původ.
Tekutý fermentát používají na hnojení zahrady. Na základě měření určili, že je nejlepší fermentát ředit v poměru jeden litr fermentátu na pět litrů vody. Při výrobě bioplynu ho vzniká tolik, že ho začali rozdávat místním zahrádkářům.
„A ti zjistili, že fermentát je lepší než jakékoliv průmyslové hnojivo,“ dodává s úsměvem Hana Potměšilová.
Bioplynky v Zambii zpracovávají kravský trus
Štěpán Bubák má v Člověku v tísni na starosti projekty rodinných bioplynek v Zambii. „Pro místní představuje bioplyn hlavně přístup k čisté a obnovitelné energii. V Zambii, v západní části, kde působíme, má jen pět procent obyvatel přístup k elektrické síti, zbytek používá jako zdroj energie dřevěné uhlí a dřevo,“ upřesňuje.
Hlasy proměny: Mění se klima, měníme se i my je jedním z výstupů klimatických programů Člověka v tísni, které mají za cíl zvýšit odolnost české krajiny vůči nežádoucím dopadům změny klimatu. V projektu LIFE WILL podporuje Člověk v tísni adaptační opatření na lokální úrovni, ať už jde o opatření proti nečekaným povodním, výraznému suchu, půdní erozi, nebo úbytku biodiverzity v krajině.
Výběr aktérů v podcastu zohledňuje právě tyto klimatické aktivity Člověka v tísni.
Místní používají k výrobě bioplynu hlavně kravský trus. Ten se v podzemní komoře mísí s vodou. Vznikající plyn je vyveden potrubím do kuchyně, kde na něm rodina vaří, druhým vývodem odtéká organické hnojivo, které se znovu používá v zemědělství. Někdo hnojivo suší a prodává, čímž vzniká další přidaná hodnota.
„Bioplyn zlepšuje lidem život v mnoha ohledech: mají přístup k čisté energii, ženy už netráví spoustu času obstaráváním dřeva. Bioplynky také odbourávají znečištění, a to i přímo v kuchyni, rodiny uspoří na výdajích za elektřinu a někdy si i přivydělají,“ vyjmenovává výhody takových rodinných provozů Bubák.
Kolik bioodpadu vyprodukuje jeden člověk?
Biodpad, tedy organická hmota, která vzniká v domácnostech, představuje významnou část odpadu.
Šestou epizodu připravil: Jiří Slavičínský
O mix zvuku se postaral: Jiří Slavičínský
Hudbu složil: Tomáš Pernický
Dramaturgii zastala: Magdalena Trusinová
Věcnou správnost garantuje: Magdalena Davis
Autorkou vizuálu je: Kateřina Čiberová
„Je to až 40 procent odpadu, na jednoho obyvatele přes 200 kg dané hmoty v roce, jsou to zbytky potravin, odkrojky, nespotřebované jídlo, často i zeleň z domácnosti, ze zahrad,“ říká zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Klepek Jonášová.
„Jde o jakoukoliv organickou hmotu, která by se mohla vrátit zpátky do přírody, aniž by se recyklovala náročnými technologickými postupy.“
Co se děje s bioodpadem, když ho netřídíme?
Netříděný bioodpad končí v lepším případě ve spalovně, kde jsou kontrolované podmínky, a poslouží k výrobě tepla.
„V tom horším případě putuje na skládku, kde při rozkladných procesech bez přístupu vzduchu vzniká bioplyn, který ale uniká do atmosféry,“ vysvětluje Jonášová. Metan se tak stává jedním z nejzávažnějších dopadů provozování skládek, což se pak promítá i do klimatických indexů.
Podle výzkumů vyplýtváme celosvětově až jednu třetinu vyprodukovaných potravin. Nesklidí se, neodpovídají požadovanému tvaru, zkazí se při chlazení či skladování nebo se nespotřebují jako už vyrobené jídlo a vyhodí se.
Živá půda chrání klima
Plýtvání a neefektivita v zemědělství jsou tak neviditelnými environmentálními tématy. Zpětné používání produktů bioplynových stanic přitom může právě v zemědělství napomoci k regeneraci půdy – když je půda bohatá na organickou hmotu, dobře váže organický uhlík. Živá půda tak výrazně přispívá k ochraně klimatu.
Poslechněte si celou šestou epizodu v audiozáznamu.
Související
-
Vyrábíme množství věcí a myslíme si, že jsme šťastní. Pak ale zůstane hora odpadů, říká vizionářka
„Cirkulární ekonomika je systém, který reaguje na svět kolem nás, který je už z pohledu zdrojů dost vyčerpaný, z pohledu spotřeby na hraně,“ říká Soňa Klepek Jonášová.
-
Nevíme, co s odpadem, říká analytička. Skládkování nahradí energetické využití, oponuje ministerstvo
Jsou spalovny dobrým způsobem výroby elektřiny, nebo nepřípustnou ekologickou zátěží? Diskutují Jan Maršák z ministerstva životního prostředí a analytička Nikola Jelínek.
-
Když skončí bioodpad na skládce, vzniká a uniká metan. Hnědé popelnice tak chrání planetu
Recyklace bioodpadu patří k těm nejdůležitějším hlavně z pohledu ochrany klimatu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.