Obojaké kosatky ze Severního moře
Kosatky ze severního Atlantiku se možná začínají dělit na dva odlišné druhy. Zatím to ale naznačuje jen jejich „vybíravost“ v jídle.
Kosatka dravá (Orcinus orca) je všestranný predátor, který loví mořské savce stejně jako ryby, žraloky, želvy nebo ptáky. Jednotlivé smečky jsou však mnohdy velmi vybíravé – některé se specializují na lov ryb, zatímco jiné se živí výhradně jinými savci. Dobře zdokumentovaný je tento jev u kosatek ze severního Pacifiku a Antarktidy, kde se populace s odlišnou potravní strategií liší i geneticky. Naznačuje to, že tyto kosatky se rozmnožují jen s jedinci se stejnou potravní specializací – například rybožravé s rybožravými. Pravděpodobně tu můžeme pozorovat vzácnou sympatrickou speciaci, kdy nové druhy vznikají bez jakékoli fyzické bariéry pouze na základě rozdílů v chování.
Existují názory, že ke stejnému procesu dochází i v Severním moři, kde se některé smečky kosatek zaměřují na lov sleďů obecných (Clupea harengus), jiné na tuleně obecné (Phoca vitulina). Nejnovější studie však přinesla smíšené výsledky. Vědci sledovali izotopové poměry ve tkáních kosatek, které žily v průběhu posledních 10 000 let. Další informace o jejich potravě přineslo charakteristické opotřebování zubů, zatímco vzorky DNA umožnily rekonstruovat vývojové linie.
Především se ukázalo, že kosatky ze Severního moře nejsou tak vybíravé jako jejich příbuzné z Antarktidy a severního Pacifiku: v žaludku některých se například našly pozůstatky tuleních mláďat, ale jejich zuby jevily charakteristické opotřebení způsobené lovem sleďů. Linie, které se živí rybami, jsou navíc geneticky stejné jako ty, které dávají přednost tuleňům. Co z toho vyplývá? Kosatky ze Severního moře mohou být teprve na samém počátku sympatické speciace. Ta zřejmě probíhá velmi pomalu a nemusí být vůbec dokončena.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.