Obnova duševního zdraví na Ukrajině bude dlouhá. Snese to srovnání se stavy po 2. světové válce, tipuje psycholog Miovský

„Když se dívám na situaci v evropských zemích, tak i my v poměrně bohatých zemích, máme problém ufinancovat i běžné věci psychiatrické péče. Proto si vůbec neumím představit, jak to bude probíhat v momentě, kdy dojde na revitalizaci celého segmentu péče o duševní zdraví a duševní poruchy,“ dodává přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. 

Čtěte také

První obětí války je vždy pravda, míní psychiatr Vevera

Obnova bude podle Miovského stát obrovské peníze a velké lidské nasazení. „Takové, jaké nemá obdoby s ničím, co zažila naše generace. Snese to srovnání jen se situací, kterou znali naši otcové a dědové po 2. světové válce.“ 

„To, co mi při setkáních s ukrajinskými lékaři úplně vzalo dech, je, že to nejdůležitější pro ně je, aby jim lékaři neutekli do zahraničí. Psychiatrie a péče o duševní zdraví prochází obrovskou krizí po celé Evropě a nedostatek personálu je úplně všude,“ říká.   

„Je zajímavé, že velká část (ukrajinských lékařů odchod ze země) velmi razantně odmítla. Jejich argument byl, když to tedy zkrátím, poměrně jednoduchý: ,Když odejdeme my, tak to tu Rusům rovnou můžeme nechat.‘ A já jsem na to zůstal koukat s otevřenými ústy. Byli to mladí lidé, často čerstvě atestovaní psychiatři okolo 30 až 35 let, kteří by se bez jazykových nebo kulturních problémů jinde rychle adaptovali,“ myslí si klinický psycholog a psychoterapeut. 

Čtěte také

Abychom ochránili své duševní zdraví a demokracii, potřebujeme zvyšovat odolnost vůči nejistotě, říká psychiatr Horáček

„Skutečně velká část z nich se k tomu postavila úplně natvrdo: Neodejdou a budou obor na Ukrajině budovat znovu a od nuly,“ zdůrazňuje. 

„Navíc – oblast duševního zdraví je velmi vysoce feminizovaná všude v Evropě. A teď to říkám vlastně s úlevou, protože proto to na Ukrajině ještě drží, díky ženskému personálu.“ 

V současnosti se připravuje projekt, ve kterém mají americké lékařské špičky pomáhat trénovat ukrajinské psychiatry.

„Je přitom jasné, že všichni, kteří je budou trénovat, jsou méně vybaveni než Ukrajinci. Jde ale o něco jiného, o metodologii, tedy trénovat trenéry. Pozváni budou naprosté špičky z oboru ze Spojených států, které jim mají pomáhat s vytvořením improvizovaného vzdělávacího systému. Respektive jak ve velmi krátkém čase, s minimálními náklady a minimální technikou dokázat vytrénovat další na celé Ukrajině,“ vysvětluje. 

Válečné trauma přes generace

Pokud by pak měl radit těm, kteří nějaké velké trauma zažili, říká: „Běžte ke specialistovi, který jediný je schopen pomoct. Není to jednoduché, ale vidíme to u válečných veteránů, kteří jezdí na české mise v zahraničí. Oni potřebují speciálně vytvořený tréninkový program,“ nabádá.  

Čtěte také

Putin si nemyslí, že prohrává, ale hrdinsky vzdoruje agresi celého světa. Tak to bude i „prodávat“, uvažuje psychiatr Vevera

„Válečné trauma je totiž jedno z těch vůbec nejtěžších. To důležité sdělení pro lidi ale i děti, které přijíždějí z války, směrem ke zdravotnickým profesionálům, zaměstnancům sociálních služeb nebo školství, je, aby se do ničeho nepouštěli na vlastní pěst a nezkoušeli s nimi pracovat na laické úrovni,“ varuje. 

„Riziko, že je budou ještě víc retraumatizovat, je totiž velmi vysoké,“ dodává. Když se nezačnou včas léčit, hrozí, že se buď uzavřou do sebe, případně zaútočí na své okolí. Také víme, že pokud se trauma nezpracuje a stane se z něj tabu, doplácí na to i generace následující.

„To znamená, že se obětí původního traumatu stávají nastupující generace, které nemají tu bezprostřední zkušenost původního traumatu, ale na kterých se projeví neřešené trauma generace předchozí,“ uzavírá. 

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.