Oblíbený kontrolor

Pokaždé, když Lubomír Voleník zveřejnil výsledek práce Nejvyššího kontrolního úřadu, byla z toho pro někoho ostuda. Člověk v jeho funkci by měl mít po těch letech logicky spoustu nepřátel. Pravidelně se stávalo, že představitelé kontrolovaných institucí NKÚ oponovali, snažili se najít pro sebe alibi, polehčující okolnosti, vymlouvali se na všechno možné, anebo mlžili. Nestávalo se ovšem, že by se bránili útokem, že by zpochybňovali nezávislost či kompetentnost úřadu nebo nezaujatost jeho prezidenta. Nezvyklý respekt si Lubomír Voleník postupně vybudoval vším, co jeho úřad odhalil, ale nedotknutelnost před politickými útoky potrefených mu zajistila kombinace skromného, přátelského vystupování a obdiv k tomu, jak dokázal bojovat s těžkým zdravotním handicapem. Přáním Lubomíra Voleníka bylo se ctí dovést Nejvyšší kontrolní úřad do Evropské unie a sotvakdo pochyboval, že by se mu to nepodařilo. NKÚ je podle průzkumů nejdůvěryhodnější institucí v očích občanů a současně jedinou, proti které neměla žádné výhrady ani unie.

Včera ovšem kontroloři ztratili šéfa, který deset let stál v jejich čele, a politici neskrývají, že představoval nadstranickou osobnost, jakou se už najít nepodaří. Mají-li pravdu, pak si přejme z úcty k Lubomírovi Voleníkovi, který byl motorem Nejvyššího kontrolního úřadu, aby tento doputoval do Evropské unie setrvačností.