Objal se s ledním medvědem

Samotné Rusko už od sovětských dob na Zemi Františka Josefa i jinde schraňuje či jen tak odhodilo statisíce plechových sudů, často s pohonnými hmotami či dokonce nebezpečnými chemickými látkami – a s tím vším je bezesporu třeba něco dělat. Tím spíš, že Golfský proud sem zanáší nečistoty z velké části Altantského oceánu.

Oficiální agenda ruského premiéra, oblečného tentokrát do slušivé světlečervené uniformy, tedy vypadala víc než úctyhodně. Přesto je hlavní důvod premiérovy spanilé jízdy ve dvou pásových transportérech Tajga, doprovázených po stranách osmi sněžnými skútry především mimo Rusko vysvětlován zcela jinak. Britský Guardian Putinovo objetí s ledním medvědem chápe jako další výraz kremelského nároku na Arktidu.

Velmi agilní snahy o nové dělení oblastí kolem Severního pólu Rusko předvádí již nejméně pět let. V roce 2007 dokonce dvě miniponorky Mir vztyčily na Severním pólu, víc než čtyři kilometry pod mořskou hladinou, vodotěsně upravenou ruskou vlajku na titanové žerdi. Toto gesto tenkrát svět jasně pochopil jako ruskou snahu o opanování značné části Severního ledového oceánu. Ten je právem považován za novou, zatím nevyužívanou zásobárnu především energetických surovin.

Připomeňme si, jak jsou nároky na arktické vody pro osm států, které si je činí, upraveny dnes: Mezinárodní úmluva z roku 1982 o mořských teritoriích stanovuje 12mílovou zónu teritoriální příslušnosti k přilehlé souši a 200mílovou ekonomickou zónu, ve které má příslušný stát výhradní těžební práva. Tato zóna může být rozšířena v případě, že se na základě geologického průzkumu prokáže příslušnost k dané zemi.

Severní pól v současnosti nepatří k teritoriu žádného (jednoho) státu, proto je toto území spravováno mezivládní organizací OSN - Mezinárodním úřadem pro mořské dno.

Rusko se už od roku 2001 snaží prokázat, že značná část šelfu, přiléhající k severnímu ruskému pobřeží, je jen pokračováním pevniny a pokouší se získat nad ním kontrolu. Mizení arktického ledu navíc usnadňuje případnou těžbu z plovoucích plošin, takže průmyslová expanze do těchto nehostinných míst (a to nejen ruská) na sebe jistě nedá dlouho čekat. Pravdou ovšem je, že mezinárodní společenství ruské územní nároky v Arktidě zatím neuznalo. Což byl pro Vladimira Putina jistě o důvod víc, aby se nad osmdesátou rovnoběžku severní šířky vypravil – a je zcela nepochybné, že to není poslední ruský demonstrativní krok tohoto typu. Zvlášť při ruském tíhnutí k okázalé symbolice.

Ostatně když už jsme u těch symbolů, připomeňme ještě jeden, byť nedoložený: Špičkový reportér ruského listu Kommersant Andrej Kolesnikov, který Putinovo severské tažení sledoval, ve své zprávě tvrdí, že pečlivě připravený a uspaný lední medvěd, jehož premiér objal, se už nevzbudil…

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.