Oběti Heydrichády, výsadek Silver A a nacistická hrůzovláda – Památník Zámeček připomíná nejtemnější kapitolu českých dějin
194 jmen. 194 osudů. 194 zmařených životů. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zastřelili nacisté na popravišti v Pardubicích 194 českých vlastenců. Většinu z nich za podporu parašutistů z výsadku Silver A, další za schvalování atentátu. Nejen jejich příběhy připomíná nový Památník Zámeček skrze dobové fotografie, dokumenty i vzpomínky pamětníků.
„Napsal jsem tyto řádky a dávám je z domu, stále čekám, že se mne budou chtít zbavit. Jestliže někdo jednou tyto zápisky bude číst, prosím, aby je předal dále, aby je uveřejnil, uzná-li, že stojí za to, aby český lid nikdy nezapomínal na svoje mučedníky, na Kalvárii českého národa a na zlosyny, kteří jej chtěli ukřižovat.
Pardubice 3. června 1942
Jsem snad jediným svědkem strašlivých zvrhlostí a bestiality německých žoldnéřů a vrahů na bezbranných a nevinných mých sestrách a bratřích. Byl jsem přinucen odvážeti nešťastné oběti a prokázati jim tuto službu na jejich poslední cestě. Rozhodl jsem se napsati tyto řádky, neboť se domnívám, že budou se světa sprovozeni všichni, kdo by jednou mohli podati jakoukoliv zprávu a svědectví o nelidské zvrhlosti a brutalitě německých katů. Jsem Čech a zůstanu jím až do smrti.“
Celkem čtrnáct dní – od 3. června do 9. července – si Jaroslav Charypar psal zápisy z dění v Pardubicích. Jako řidič pohřebního vozu odvážel těla popravených do krematoria. Jeho vzpomínky využil Památník Pardubice k dokreslení hrůzné atmosféry v protektorátu po atentátu na Heydricha.
Identifikace popravčích nástrojů až v roce 2016
Zvenku vypadá budova památník nenápadně. Nízký šedý obdélník uvnitř ale skrývá pohnutou historii nejen pardubického kraje. Bývalé popraviště se ihned po druhé světové válce stalo pietním místem. V červenci 1946 tady byl položen základní kámen žulového pomníku. V roce 1975 byla dostavěna výstavní síň – její revitalizace byla dokončena loni v říjnu.
Expozice začíná v hlavním promítacím sále. „Je samozřejmě vymyšlený pro promítání úvodního filmu, aby si návštěvníci mohli udělat představu. Využíváme ho ale i jako přednáškový sál. Máme výukové programy, které jsou udělané tak, aby byly poměrně krátké, rychlé, přehledné, ale abyste dostali obraz toho, co byla heydrichiáda. Zároveň chceme, aby si návštěvníci mohli udělat představu o tom, jaká literatura, jaké myšlenky už od poloviny 19. století vedly k té hrůze, která končila holocaustem a plynovými komorami, protože ten vývoj nebyl ze dne na den. Netrval ani deset let, ale trval skoro 60 let.
A nacisté čerpali z řady myšlenek, které už běžně žily v éteru nejenom Německa, ale Spojených států, Francie a i Československa. Takže to všechno se snažíme představit a ukázat to nebezpečí, které jenom doutná a stačí ho rozfoukat,“ vysvětluje autor koncepce historik z Historického ústavu Akademie věd Vojtěch Kyncl.
Druhé místnosti dominuje masivní interaktivní stůl, který odkazuje k tomu, co byla většina vrcholných představitelů Třetí říše především – vrahy od psacího stolu. Stovky archivních dokumentů, strohá čísla heydrichiády, úředně znějící rozkazy, které rozhodovali o životě a smrti stovek a tisíců lidí doplňuje dobové vysílání rozhlasu nebo skeče Jiřího Voskovce a Jana Wericha.
V nejdůležitější části památníku jsou pak vystaveny artefakty zachované z června 1942, popisuje Vojtěch Kyncl: „Je to prostor, který jsme věnovali právě obětem – co zůstalo přímo po nich. A ty sbírky jsou mimořádné i v celé republice. Jsou tady pušky, jejichž identifikace jako popravčích nástrojů byla udělána teprve v roce 2016. Celou dobu byly vedeny jako rekvizity ve Východočeském muzeu.
Je tady ale také například prostřelené oblečení z té doby. To zachovali zaměstnanci krematoria a pohřební služby, kteří odváželi oběti tady u tohoto popraviště. Na druhé straně té místnosti vidíme celý soupis popravčích protokolů, který byl zachován a odhalen v roce 1946 ve štolách ve Štěchovicích v archivu K. H. Franka. A díky těmto protokolům se podařilo identifikovat nejenom přesný počet obětí, ale také jejich poslední slova. Ty jsou tam taky zachyceny.“
Jména všech 194 obětí, které byly na pardubickém popravišti zastřeleny během heydrichády, připomíná Památník Zámeček pamětní deskou. Symbolicky je jí zakončena celá expozice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
