Občanské fórum nebylo nic víc než rebelie. Moji přátelé v politice pro mě pak byli velkou motivací do ní nejít, říká bývalý disident Urban

„Občanské fórum byla obrovská improvizace a vzpoura slušných lidí, kteří už měli dost toho, co se prohlašovalo za nejlepší politické uskupení nebo systém na světě, a tak šli do rebelie. Ale nic víc než rebelie to nebylo,“ míní Urban.

Čtěte také

Důvěra normálního člověka v politika je to, co tady nesmírně chybí. Česká elita neumí komunikovat, říká publicista Urban

Jeho otec se až do začátku 60. let pohyboval ve vysokých stranických funkcích. Kolem roku 1961 se ale jako jeden z prvních začal bouřit. Místo vězení ho však čekala pozice velvyslance ve Finsku. Jan Urban tak měl možnost strávit dva roky po sobě léto coby dospívající v Anglii. „Tam jsem viděl ten imperialismus na vlastní oči.“

Do KSČ vstupoval jeho otec v 18 letech. „Ještě patřil k té generaci naivních idealistů,“ říká Urban. Když pak odsoudil srpnovou invazi, byl vyloučen ze strany i vyhozen ze zaměstnání. „Jako jeden z mála mi pak ke konci života říkal: Nikdy nevěř žádný straně, že ví, co je dobré a co špatné. Vždycky to musí rozhodnout tvoje svědomí.“

„Znal jsem desítky vyhozených exkomunistů, ale jen málo z nich – spočítal bych je na prstech jedné ruky – bylo schopno jako můj táta říct: já nemám omluvu, byl jsem součást mašiny na zabíjení a už to nikdy neodčiním. Do konce jeho dní si vyčítal, že neodešel ze strany dřív.“

Češi mají jednu vynikající vlastnost, jsou příliš líní a maloměšťáčtí... Tady se vraždí jenom, když je to povolené.
Jan Urban

V roce 1988 byl jedním ze zakladatelů Východoevropské informační agentury. „Díky kontaktům Petra Uhla a Petra Pospíchala jsme vytvořili takovou síť korespondentů a po telefonech jsme si vyměňovali, přepisovali a rozšiřovali informace… Velmi rychle jsme si získali respekt a často nás citovali Svobodná Evropa nebo třeba Hlas Ameriky.“

Válečným zpavodajem v Jugoslávii

Urban kvůli této činnosti ale dostal prokurátorské varování. „To byl poslední krok před předáním oficiální obžaloby. Bylo to za podvracení republiky a poškozování zájmů republiky a států socialistické soustavy. Celkem mi to napočítali na 14 let. Takže bylo jednodušší udělat ten listopad,“ glosuje.

18. listopadu 1989 pak tedy vystoupil na shromáždění studentů a divadelníků v realistickém divadle na Smíchově a poté spoluzaložil Občanské fórum. On pak ale na rozdíl od řady jeho přátel nakonec v politice neskončil. „Byli pro mě velkou motivací to neudělat.“

Čtěte také

Většina těch, co chodí demonstrovat na Václavské náměstí, nemá vůbec žádnou ochotu pro něco trpět. Chtějí jen vyšší komfort, říká farář a disident Rejchrt

Mimo jiné byl Urban také válečným zpravodajem v Jugoslávii. Jak tam podle něj mohlo dojít k bratrovražedné válce? „Jsou to normální lidi jako my a kdybychom byli elitami manipulováni, zrazeni a vehnáni do nenávisti jako oni, tak bychom dopadli stejně.“

„Češi mají jednu vynikající vlastnost, jsou příliš líní a maloměšťáčtí, a tak se bojí, ‚aby se něco nerozbilo, aby z toho nebyla nějaká nepříjemnost‘. Tady se vraždí jenom, když je to povolené,“ doplňuje k tomu.

Jak vnímá válku na Ukrajině? A jak vzpomíná na svá studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde mu při svíčkách a v taláru přednášel Jan Patočka? Poslechněte si celé Hovory v audiozáznamu. Moderuje Jana Klusáková.