Občanská neposlušnost

Je zde ale drobná komplikace v podobě zákona, který těsnou většinou prosadili zákonodárci a který přikazuje u lékaře platit i těm, kteří nechtějí. Jeden názor říká, že pro pacienta, který nezaplatí, neexistují žádné sankce. Naproti tomu jiní tvrdí, že neplatič bude mít dluh, který bude vymáhán. Zákon, umožňující tak rozporné interpretace, je divný. A pokud jde o poslance, kteří se rozhodli zavedením plateb odradit občany od zbytečné péče, není nadbytečné přezkoumat, zda tento jejich dobrý úmysl neodporuje ústavě. V minulosti se už totiž politici o neústavnost párkrát pokusili a Ústavní soud máme právě proto, aby na ně dohlédl.

Podobně má svůj smysl každý projev občanské neposlušnosti, který se na ústavu odvolává. Výzva k tomu, abychom neplatili u lékaře, v tomto smyslu není výzvou k šetření. Jde o to, bránit ústavu a tím i právní stát. Konec konců kritici zákona vyzývají k neplacení do konečného rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Zákonodárci by mimochodem udělali dobře, kdyby z úcty k právu a občanům až do rozhodnutí ústavního soudu platnost zákona pozastavili. Symbolicky by nám tím naznačili, že si jsou vědomi toho, že jsou zde pro občana, nikoli nad občanem. Jít dobrovolnými platbami příkladem, v tom politikům nikdo nebrání.