Obavy z hladu se týkají i Evropanů. Za 30 let budeme jíst cvrčky i geneticky upravené rostliny

8. prosinec 2017
jídlo, rýže

V roce 2050 má podle odhadu OSN lidská populace dosáhnout počtu 9,7 miliardy obyvatel. Řada vědeckých studií tvrdí, že při současném způsobu produkce potravin není možné takové množství lidí uživit. Vědci a instiktivně i běžná populace hledají na tuto otázku odpověď.

Strach z hladovění byl i v dnešní vyspělé Evropě běžnou součástí života minulých generací. Stačil jeden významně neúrodný rok a důsledky byly fatální. Ještě ve 40. letech 19. století zemřelo v kontinentální Evropě následkem neúrody brambor hladem na sto tisíc lidí. V Irsku to byl celý milion. V dnešní Evropě i zbytku vyspělého světa ale tuto zkušenost zavál čas.

Doby, kdy se většina venkovské populace věnovala výrobě potravin, jsou pryč a jejich průmyslová výroba naopak vyvolala nadbytek, který vede k plýtvání. S postupným zveřejňováním stavu životního prostředí planety i raketovým nárůstem civilizačních chorob vzniká nejen řada subkultur věnujících se problematice toho, co jíme, ale také řada odborných studií, které se budoucností výživy populace zabývají a hledají cesty, jak do budoucna zvýšit produkci potravin zhruba o šedesát požadovaných procent, a to udržitelným způsobem z hlediska životního prostředí i zdraví obyvatel.

Jak dál?

Je zřejmé, že budeme muset radikálně změnit způsob produkce potravin a také jídelníček. Zemědělský odborník z univerzity v Minnesotě Jonathan Foley vytkl v roce 2009 pět bodů, které by mělo lidstvo změnit. „Je třeba, aby ustalo kácení lesů a pralesů, výnosy sklizně byly zvýšeny tam, kde je to možné, efektivněji se využívaly zdroje vody a hnojiva, byla omezena spotřeba masa a především se přestalo se šíleným plýtváním potravinami,“ napsal tehdy vědec.

Před několika lety již vznikl dnes úspěšný projekt Zachraň jídlo zaměřený na využití potravin, které by jinak skončily v odpadu, pozornost se obrací k využití hmyzu pro výrobu potravin, protože na kilogram proteinů například ze cvrčků je potřeba dvacetkrát méně vody, dvanáctkrát méně krmiva a sedmnáctkrát menší prostor, než k výrobě kilogramu proteinů z hovězího dobytka. Další výzkumy sledují možnosti využití dnes zapomenutých druhů ovoce, možností biozemědělství nebo geneticky upravených potravin.

Již Hippokrates...

„Nechť jídlo je tvůj lék a lék tvé jídlo,“ řekl již kdysi Hippokrates. O tuto myšlenku opírá svůj výzkum Jiří Mlček z Ústavu analýzy a chemie potravin Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který se zabývá výzkumem využití dnes netradičních druhů ovoce pro tržní hospodářství.

„Dřín, rakytník, či kdoule se v jídelníčku naši předků objevovaly běžně. Dnes je najdete na krajích lesů, u plotů nebo jako okrasné rostliny v zahrádkách. Přitom mají v sobě velké množství velmi cenných látek pro zdraví. Například vitaminu C, vlákniny či pektinu. Odrůdy, které pocházejí z Ruska nebo z Kanady jsou zároveň nejen velmi odolné vůči mrazu, ale také proti škůdcům a k jejich pěstovaní není potřeba používat tolik chemických látek a hnojiv,“ upozorňuje Mlček.

Martin Hutař ze společnosti Pro-bio vidí budoucnost v biozemědělství zejména obilovin, které však podle názoru Jaroslava Doležela z Ústavu experimentální botaniky akademie věd z podstaty své technologie výroby není schopno pokrýt nezbytnou potřebu růstu světové produkce potravin o 60 procent, který se odhaduje pro horizont roku 2050. Cestu naopak vidí v pěstování geneticky upravených potravin, které by v budoucnu mohly umět využívat dusíku ze vzduchu, takže by na jejich produkci nebylo potřeba tolik chemických hnojiv a navíc jejich vlastnosti lze ovlivniti z hlediska stále častějších výkyvů klimatu.

Jakou cestou se lidstvo bude z hlediska zajištění potravin ubírat, je otázka. Oceány plné plastů, oblasti kde již nežijí žádné ryby, zdevastovaná nebo zastavěná půda a vysychající či poškozené vodní zdroje ale upozorňují, že odvrácení návratu obav z hladu je otázkou dne nejen v Africe, ale i ve vyspělých částech světa.

Spustit audio
autor: Andrea Skalická