O sexuálním zneužívání se v Česku konečně mluví. Ale je to strašně pozdě, myslí si hlavní postava opery Tak tiše až zpěvačka Cukrová

Čtěte také

Mezzosopranistka Markéta Cukrová miluje spolupráci s různými hudebníky. Ráda totiž tvoří s novými impulsy

„Samozřejmě si uvědomuji, že do divadla na takový kus přijdou inteligentní lidé, kteří se o problematiku zajímají, třeba to jsou rodiče dětí, takže v tom mají to své polínko v ohni.“

„My tak mluvíme k lidem, kteří tento problém velmi pravděpodobně nemají, a k těm, co ho mají, nemluvíme, protože ti do divadla nepřijdou – aby s tím byli konfrontováni. Vhodným důsledkem by bylo, kdyby se společnost dokázala dívat shovívavěji na oběti a naučila se jim víc naslouchat. Ne těm silným, spíš těm slabým,“ doplňuje mezzosopranistka.

Nesmíme divákům překážet

Sama si je přitom vědomá, že aby představení bylo pro diváka „sdělné“, nesmí mu interpreti ve vidění dění na jevišti překážet.

„My spíš musíme překládat – v určitém slova smyslu – děj z jeviště do hlediště, ale nepřekážet,“ uvažuje.

„Kdybychom na diváka vrhali vlastní emoce, bude mít paradoxně mnohem menší zážitek, než když jsou naše výkony pod určitou kontrolou.“

„Cíleným způsobem tak k divákovi vysíláme jevištní nebo uměleckou energii. To jsem si ověřila tisíckrát a funguje to. Navíc není účelem toho všeho někoho sexuálně zneužít, ale předvést divadelní hru, operní dílo.“

„Musím se donutit k tomu, aby můj výkon sloužil dílu. Nikoli aby dílo sloužilo mé exhibici na jevišti,“ shrnuje Cukrová.

Opera a emoce

Přestože opera je považována za ušlechtilý druh umění, musí podle ní hovořit i o tématech soudobých.

„Jistě, operní svět budí toto zdání, ale jinak je to živý divadelní žánr. A pokud nechce vymřít s velkou operou 19. století, musí být soudobý a absorbovat trendy dnešní hudby. Stejně tak mohou vznikat i jiná díla. Prostě opera musí stejně jako činohra reagovat na to, co se okolo ní děje,“ domnívá se.

Čtěte také

Podle statistik každé třetí dítě zažilo sexuální zneužívání. V 80% je to rodič, příbuzný, vychovatel

Podle ní vlastně ani neexistuje opera, kde by „někdo někoho na jevišti nezavraždil, neznásilnil, nezapíchl, nevyvraždil celý rod. My jsme tak celkem otrlí. Kdybychom to měli prožívat a pouštět si to dovnitř, tak by to bylo pro operní zpěváky asi dost devastující – teď si dělám samozřejmě legraci, nechci to snižovat.“

„Opera a její hudba je možná vhodný žánr pro to, aby se něco skutečně palčivého přeneslo na diváka. Protože nese jednoznačnou emoci – a je úplně jedno, jestli je historická nebo soudobá… A toto emoční působení může zvětšit účinek. Takže já si dokonce myslím, že i sexuální zneužívání do opery patří. Ostatně, v náznacích bylo poprvé zpracováno v opeře už před sto lety.“

Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.