O ptydepe našich politiků

Přeloženo do lidštiny: Nechceme obchod radar v Brdech za zrušení víz, ale sám si to bez tohoto obchodu neumím představit. Tato řeč je podle pana vicepremiéra jen ukázka normálního sebevědomí.

S takovým tvrzenímn ovšem nelze vůbec souhlasit. Řeč pana vicepremiéra je jen mlžným obláčkem, nejasnou kouřovou clonou, za kterou se politik, který si neví rady a bojí se jak silného spojence, tak veřejného mínění, neúspěšně schovává, a tím transparentně signalizuje jak občanům, tak Spojeným státům svou slabost. Seběvědomí se přece naopak projevuje vždy jasnou, jednoznačnou, srozumitelnou řečí a rovným pohledem z očí do očí.

Takový postoj samozřejmě vyžaduje odvahu a obsahuje jisté riziko, jenže to je od nepaměti součástí závazně žitého života. Právě podle schopnosti riziko podstoupit se již podle Hegela začala kdysi společnost dělit na pány a otroky. Pán byl ochoten život riskovat, otrok nikoliv. Kličkování a neochota zaujímat jasné postoje z nás dělá bojácné plebejce, kterých si nikdo nemůže vážit.

Otázka umístění radaru přece nabízí řadu jednoduchých a srozumitelných argumentů: jsme členy NATO, Spojené státy rovněž a pokud bude radar a jeho měření sloužit bezpečnosti všech členských států aliance, jak se o tom v poslední době stále častěji hovoří, neměli bychom o umístění pochybovat. Něco jiného je vybrání správného místa a vyřešení smluvních vztahů. Chceme-li ale, aby nám spojenci v případě napadení pomohli, musíme i my nést nějaká rizika, tedy podílet se na preventivní obraně.

Navíc po minulém úterý, kdy Rusko vyzkoušelo novou balistickou raketu, která by do Brd doletěla za pouhou čtvrthodinu a její hlavice by zasáhly více terčů najednou, máme přece situaci mnohem snažší. Ruský prezident Vladimír Putin okamžitě prohlásil, že zkouška rakety je odpovědí na umístění obranného deštníku u nás a v Polsku. Ruský prezident je tedy silně znepokojen tím, že jeho bývalé satelity se chtějí bránit. Na to, podle něj, nemáme právo. Stále nás nepovažuje stejně jako Polsko za suverénní země.

Hrozby pana Putina a ruských generálů jsou přece dostatečným důvodem proto, aby radar u nás stál, jak to koneckonců říká předsda vlády Mirek Topolánek. Ukazují, že nebezpečí nám nehrozí jen z Koree, Íránu či jednou třeba i Pakistánu, ale že za jistých okolností by mohlo být mnohem blíž.

Obecná vnitrostátní siatuce je rovněž příznivá. Potenciál těch, kteří by se nechali přesvědčit je poměrně velký: za poslední dva měsíce počet odpůrců radaru klesl o sedm procent a počet zastánců stoupl o čtyři procenta.

Za této situace používat ptydepe, maskovací řeč, jak ji nazval v jedné ze svých her Václav Havel, je již nezodpovědné. V takovém případě nám nepomůže ani pověřenec vlády pro komunikaci s veřejností ve věci radaru Tomáš Klvaňa. Důvod je prostý: Bude mu totiž chybět jasné zadání. To, co zatím předvádíme, není přesvědčovací kampaň, kterou bychom potřebovali, ale jakási falešná sondáž duší našich občanů. Sociolog by řekl, že jde o simulakrum.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .