Nové strany v ČR

Nejprve se pokusme odpovědět na otázku, co o těchto možných nových politických subjektech víme.

Třiatřicetiletý Petr Mach o sobě tvrdí, že je ideově spřízněný s prezidentem a že se s ODS rozešel již v minulém roce, protože se odklonila od pravicové politiky. Říká, že je zásadně proti tomu, aby nám stát, česká vláda a Evropská unie braly velké peníze na daních a aby zasahovaly tolik do našich životů a regulovaly je. Za nejvážnější prohřešek ODS vidí ochotu podepsat Lisabonskou smlouvu. Je rozhořčen, že všichni v Evropě akceptují to, co podle něj velké státy vymyslí.

Tato nová strana oznámí svůj oficiální název spolu se jmény přípravného výboru nejpozději začátkem kalendářního roku 2009. Ve výboru prý budou jak bývalí členové ODS, tak současní a možná i někteří poslanci. Spekuluje se mimo jiné i o Václavu Klausovi mladším, který je dnes ředitelem soukromého gymnázia v Praze. Jediný kdo se k této iniciativě veřejně přihlásil je liberecký bývalý hejtman Petr Skokan, rovněž blízký Václavu Klausovi.

Financovaná by měla být z příspěvků straníků: ročně by členové platili 1000 korun a soukromých darů.

O programovém zaměření víme jen to, že tato strana bude proti Lisabonské smlouvě, protože na ni nevidí nic zásadně pozitivního, proti vysokým daním, ty mají být prý jen nízké a jednoduché a proti všem regulacím a poplatkům.

Pokud tato strana neuspěje za půl roku v eurovolbách - kandidátku by možná sestavila společně s nově vzniklou stranou Libertas - prý už nebude usilovat za rok a půl o kandidaturu do Poslanecké sněmovny.

Politolog Petr Havlík je zkušený muž, který pomáhal Václavu Klausovi zakládat Občanskou demokratickou stranu, z které ale vystoupil již v roce 1994, když viděl jací lidé - nejčastěji jmenuje tehdejšího místopředsedu ODS Petra Čermáka - se dostali do vedení, a tedy moc dobře ví, o čem taková práce je: Umí vybudovat celostátní organizační strukturu, má po republice známé, je realista. Pracuje na zakázku a říká: "Oslovila mě skupina lidí, která se rozhodla promluvit do veřejného života. Jsou z byznysu, politiky, umění. Jsou rozzlobení, jak socialisté bodují. Nemají s Václavem Klausem ani Petrem Machem ale nic společného." A jinde řekl: "Kromě programu, který osloví co nejširší publikum, je třeba mít početný tým aktiních členů a početnější okruh příznivců a sympatizantů." Teprve až toto vybuduje, chce začít s marketingovou a mediální prezentací.

Start této strany je naplánován na jaro 2009 a nechce ji spojovat s žádnými starými jmény, tedy dnešními či včerejšími členy ODS, ale s lidmi, kteří při posledních volbách volili "nejmenší zlo." Svým voličům chce nabídnout nové tváře a nový program, který by byl zaměřen na fungování institucí a hospodárnost státu. Říká: "Projekt, na kterém se podílím, má ambici rehabilitovat politiku v očích veřejnosti." Kandidáty této strany by měli být lidé ekonomicky i vztahově nezávislí.

Nejméně toho víme o straně, které se někdy říká Libertas.cz, ke které se veřejně zatím přihlásil jen Vladimír Železný. Ta by byla jistě proti Lisabonské smlouvě a byla by financovaná irským miliardářem Declanem Ganleyem, jehož původ peněz je poněkud nejasný. Na internetových stránkách této celoevropské strany věnovaných Česku visí inzerát: "Pro Českou republiku Libertas shání: a,) špičkové kandidáty do eurovoleb v červnu 2009, b.) příspěvky na českou kampaň Libertas, c.) pomoc s organizací a komunikací při kampani Libertas v České republice." Víc nevíme.

Již takováto malá mezibilance ukazuje, že všechny tyto politické subjekty nebudou mít lehkou situaci: Straně Petra Macha chybí peníze i zkušenost. Libertas.cz, bude mít peníze, ale těžko vystačí s programem, který bude negovat pouze Lisabonskou smlouvu. Přitahovat bude nejspíš jen staré exhibicionisty. Nová strana Petra Havlíka má asi největší šance uspět, ale její budoucnost kromě na penězích bude silně závislá minimálně na jedné nové výrazné a charizmatické osobnosti, která by se této straně - kromě ostatních - věnovala s plným nasazením. Takovou osobnost zatím nikde nevidíme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .