Nošovický teror

Scenérie bude v nejbližších letech porušena, pokud prosadí svou stát, Moravskoslezský kraj a korejská automobilka Hyundai. Přitom se zdá, že prosadí. Na dvou stech padesáti hektarech poblíž Nošovic vyroste ohromná montážní hala na asijská auta, která zaměstná tři tisíce místních lidí a podle odhadu optimistů vytvoří dalších deset tisíc pracovních míst v dodavatelských podnicích.

S přírodní idylou se tak v části českého Slezska budou muset turisté rozloučit, naopak tím zase získá ekonomika kraje, dosud těžce zkoušeného nezaměstnaností.

Nošovická továrna má své přátele i odpůrce a obě strany uvádějí argumenty na podporu svého postoje. Dnes je jisté, že lidé, kteří prosazují investici za víc než miliardu dolarů tahají ve sporu za delší konec. Nevyhráli však silou argumentů. Přitom důvody, které je vedly k podpoře průmyslové zóny, nejsou vůbec zanedbatelné. Můžeme si myslet o velkých zahraničních investicích v automobilovém průmyslu, co chceme, faktem je, že Moravskoslezský kraj nemá žádnou větší průmyslovou zónu, na které postavilo svou prosperitu například Liberecko a Plzeňsko, nemluvě o středních Čechách.

Aby vstoupil nový průmysl do moravskoslezského kraje je přitom dvojnásob důležité. Končí zde doly, hutě omezily produkci a těžké strojírenství se úplně rozpadlo. Proto je nutné změnit obor, který by kraj zase začal živit.

Automobilový průmysl je pro změnu dvojnásob důležitý. Právě na něj se nabalují další obory, jako například výroba plastů, skla, elektroniky. Hyundai v Nošovicích navíc bude umět využít intelektuální kapitál ostravských univerzit, protože slibuje vedle výrobní linky postavit vývojové středisko. Tak velká investice - za miliardu dolarů - dokáže změnit celý kraj. Přesvědčeni jsou o tom politici, ale také podnikatelé a odboráři.

Obětovat vyhlídku na Beskydy od Frýdku není v těchto souvislostech nic fatálního.

Odpůrci ovšem argumenty optimistů zpochybňují. Tvrdí, že s nezaměstnaností tři tisíce nových míst příliš nezahýbá: nakonec je na severu Moravy a ve Slezsku bez práce 90 tisíc lidí. Některé dodávky sice budou Korejci brát z okolního regionu, ovšem většinu si stejně objednají od svých tradičních dodavatelů z různých koutů světa.

Skeptici také upozorňují, že nikdo krajskou reprezentaci nenutil nabízet právě pozemky u Nošovic, tedy na úpatí Beskyd a na hranicích chráněné krajinné oblasti. Plochu podobných rozměrů bylo možné najít třeba u Mošnova, kde by továrna nekazila beskydské panoráma. Proč vlastně průmyslníci vyhledávají relativně zachovalou krajinou, aby jí ničili přítomností svých projektů? Je to vlastně podobné jako u dálnice z Prahy na Ústí. I když je možné volit různé trasy, přetíná projektovaná dálnice napříč panoráma Českého středohoří. A jak průmyslníci přijdou, tak odejdou. I když se mluví o vývojovém centru, stejně bude nová továrna především montážní linkou pro nekvalifikované zaměstnance. Je pravda, že budou mít jde pracovat, většina přidané hodnoty ale zamíří na korejský poloostrov. A když nebudou dělníci dost laciní, půjdou Korejci hledat příležitost jinam.

V této diskusi se nehledal kompromis, a tak typicky pro Ostravsko vyhrála argumentace politiků a ekonomů. Turisté a milovníci beskydské přírody budou muset zmlknout.

Je škoda, že se o to zúčastněné strany nepokusily. Měly by totiž měřítko, podle kterého by se dal kompromis najít. Naznačit správnou cestu by mohla odpověď na otázku, co továrna přinese lidem z okolního kraje, hlavně ze samotných Nošovic.

Jisté je, že stát od nich odkoupí pozemky. Původně nabízel částku okolo 150 korun za metr čtvereční. Když vyjednávání nešlo, zvýšil na tři sta korun, což bylo spravedlivé, protože za stejnou cenu se vykupovaly pozemky pro automobilky v Kolíně i v Žilině.

Přesto se našlo několik lidí, kteří své rodinné pozemky nechtěli odevzdat. Pak udělal hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský pozoruhodný tah. Všem rodinám v Nošovicích slíbil příspěvek 100 tisíc korun, aby lépe snášely nepříjemnosti se stavbou. Když ani potom se šest sedláků půdy nevzdalo, Tošenovský oznámil, že továrnu bude stavět v Mošnově. Většina vesnice strnula děsem, že přijde o své peníze. Nátlak se nedal vydržet a neoblomní vlastníci pozemků ustoupili. Vychází najevo, že jako argument se používalo i vyhrožování zabitím. Těžko mohla malá slezská vesnice obstát pod tlakem zkušených politiků, kteří měli navíc za zády mezinárodní kapitál. Člověk by se tváří v tvář ponuré historii málem stal marxistou.

Stavba továrny rozvrátila vesnici. Kdyby tohle někoho napadlo předem, dalo by se to použít jako argument proti tomu, aby se o ní vůbec začalo mluvit. Teď už je pozdě, vesnice je rozvrácená. Stálo to sto tisíc korun na jednu rodinu, cenu zaplatili daňoví poplatníci.