Rudí kati: Jaroslav Novák poslal na smrt přes sto lidí. Na každou popravu se přišel podívat

Čtěte také

„Hovoří mrtvý člověk.“ Důvěra v proces se Slánským nebyla jednoznačná, míní historik

Jméno Jaroslava Nováka (1901–1973) je dnes téměř zapomenuto. Neprávem: mezi českými soudci je totiž smutným rekordmanem. Podle odborníka na právní dějiny Kamila Nedvědického na konci 40. let a v letech 50. odsoudil k trestu smrti nejméně 110 lidí.

Ve všech případech šlo o divadelní procesy – a ve všech případech Jaroslav Novák o zmanipulování procesů věděl, dokonce se ho aktivně účastnil.

Mohl soudit Franka

Novák měl přitom solidní základ: práva absolvoval v roce 1926 v demokratických poměrech. Že šlo o respektovaného odborníka, o tom svědčí skutečnost, že když byl v roce 1946 československou justicí souzen státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank, byl Novák vybrán jako náhradní na post předsedy senátu pro případ, že by soudu nemohl předsedat Vladimír Kozák.

Čtěte také

Jak potrestat K. H. Franka? Německo musí žít, i když my musíme zemřít, řekl těsně před popravou

Po únoru 1948 ale Novák zcela přitakal komunistickému ovládnutí justice a v říjnu 1949 se stal předsedou obávaného Státního soudu v Praze. Už v červnu přitom poslal na smrt důstojníky Karla Sabelu a Miloslava Jebavého za účast na chystaném vojenském protikomunistickém puči.

Novák předsedal senátu v mnoha dalších případech a aktivně se účastnil pronásledování lidí, které komunistická strana označila za své třídní nepřátele.

Poslal na smrt Slánského i spolupracovníky Mašínů

V dubnu 1950 odsoudil představitele katolických řádů v čele s Bohumilem Vítem Tajovským a Augustinem Machalkou, ve stejné době poslal na smrt 33letého velitele Pražského povstání Jaroslava Nechanského.

Čtěte také

Mašínové? Na těch se neshodneme

Odsoudil v Praze akreditovaného amerického novináře Williama Oatise, činovníky Junáka nebo představitele izraelské levicové strany Mapam a kibucového hnutí Mordechaje Orena.

Soudil i po obludném procesu proti Slánskému a jeho údajným společníkům – v květnu 1953 poslal do vězení Eduarda Goldstückera, v prosinci 1953 šéfredaktora Rudého práva Viléma Nového, v lednu 1954 významnou a vlivnou komunistickou funkcionářku Marii Švermovou – a v lednu 1955 odsoudil k trestu smrti Ctibora Nováka, Zbyňka Janatu a Václava Švédu ze skupiny bratří Mašínů.

V prosinci 1958 Novák, který od dětství trpěl těžkou zrakovou chorobou, zcela oslepl a odešel do důchodu. Žil nenápadně v ústraní a snad i proto si na něj nikdo nevzpomněl na jaře 1968, kdy se hovořilo o odpovědnosti za politické procesy 50. let.

Poslechněte si celý pořad Portréty, který je součástí dubnového cyklu Rudí kati. Audio je nahoře v článku, nebo v podcastových aplikacích. Další díly uslyšíte každý dubnový čtvrtek po 20. hodině.