Kateřina Perknerová: Co je hlavním pojítkem Andreje Babiše a Roberta Fica
Český a slovenský kabinet obnovily formát společných zasedání. V úterý se sešly ve Studénce a jak neopomněl zdůraznit premiér Robert Fico (SMER), dorazily do posledního ministra a ministryně. Představa, že by se kdokoliv omluvil, je úsměvná. Oba předsedové vlád dlouhodobě dávají najevo, že pevné spojenectví, které polevilo během úřadování Petra Fialy (ODS), se musí restartovat a prohloubit.
Andrej Babiš (ANO) to mnohokrát zdůrazňoval už během kampaně. Slyší to rádi voliči ANO, ale také SPD a Motoristů. Možná je v tom určitý sentiment starší generace, jež se nesmířila s rozpadem Československa.
Čtěte také
V případě sympatizantů Okamurovy strany jde též o obdiv k Robertu Ficovi, který se s věcmi nemaže. Ať už se to týká veřejnoprávních médií a obecně vztahu s novináři nebo vlažné podpory Kyjeva.
I šéf Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka má ke slovenské vládní reprezentaci blízko. Přezíravý vztah k ochraně klimatu nebo kulturní frontě, jímž se ministři za Slovenskou národní stranu Tomáš Taraba a Martina Šimkovičová netají, se mu zamlouvá.
Dusivá bruselská atmosféra
Premiéři vyjádřili uspokojení nad tím, kolik společných témat probrali a jak moc se shodují v dopravní či energetické problematice. Příznačnější ovšem byla velikost průsečíku jejich množin nelibosti, kritiky až odporu k Evropské unii, respektive Evropské komisi. V tom si Fico s Babišem doslova notují. A pravděpodobně je to klíčové pojítko těchto státníků.
Čtěte také
Z jejich slov vyplynulo, že toho mají tak nějak dost. Fico prohlásil, že dusivá bruselská atmosféra znemožňuje nacházet a realizovat konstruktivní řešení. Měl na mysli především zprovoznění ropovodu Družba, aby jím mohla na Slovensko přes Ukrajinu proudit ruská ropa.
Babiš je v tomto ohledu opatrnější, ale v hloubi duše si myslí totéž, tedy že Komise je žába na prameni. Doložil to kupříkladu požadavkem na změnu finančního rámce, v němž by o unijních prostředcích měla až z 54 procent rozhodovat právě sestava komisařů, zatímco menší část by připadla na lídry jednotlivých členských států.
Německo jako klíčový spojenec
To jsou záležitosti, o nichž by se skutečně měla vést detailní debata. V Trumpově éře je existenční nutností vyjasnit si postavení evropského společenství, Visegrádské čtyřky či slavkovské platformy. Česko ani Slovensko nechtějí z Unie odejít, ale přály by si ji transformovat. Nemají jasný cíl a hlavně spojence, kteří by byli rozdílovými hráči.
Nemohou to být Poláci s jejich protiruským, kompromisy vylučujícím postojem. Jak ovšem naznačil Andrej Babiš, mohli by to být Němci, kteří pod kancléřem Merzem sebekriticky přiznávají, že se v minulosti dopustili řady chyb. Třeba odchodem od jádra.
Avšak na takovém partnerství se musí neúnavně pracovat. A nepoškozovat ho domácími kaňkami, které jsou v německých očích kalužemi až rybníky. Jde například o útok na nezávislost, ba funkčnost České televize a Českého rozhlasu, okřikování žurnalistů nebo dehonestaci neziskového sektoru. Pokud má Andrej Babiš ambici být uznávaným středoevropským politikem, měl by z těchto zbytečných půtek rychle vycouvat.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
