Lukáš Jelínek: Řádná péče o stát? Nic pro české politiky

Asi by bylo snadné vše zlehčit tím, že Andrej Babiš (ANO) patří k analogovým politikům, kteří raději než na displej, hledí do tištěných dokumentů. Jenže skutečný problém vězí jinde – a přesně jej popisuje čerstvá výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu.

Digitalizace?

Za posledních pět utratilo Česko za digitalizaci agend sto miliard korun. Ovšem digitalizována je pouze necelá pětina služeb státu. Některé významné projekty jako digitalizace stavebního řízení už za sebou mají havárii, jiné si nezadají s pověstnými Potěmkinovými vesnicemi.

Čtěte také

Cimrmanova země. Stát je průkopník slepých uliček, jsem z toho naštvaný, říká šéfkontrolor Kala

Občan už nemusí na každý úřad osobně. Na státní správu se můžeme obracet prostřednictvím počítačů či mobilů z tepla domova, kdejaký formulář už je k dispozici v elektronické podobě. Zdání ale klame.

Za přívětivým internetovým zevnějškem pokračuje zahlcení úřadů lejstry. Jejich pracovníkům nezřídka nezbývá, než si naše elektronická data tisknout a přepisovat, protože ne všechny registry a rejstříky jsou propojené.

Podobný příběh mají projekty elektronizace právních předpisů eLegislativa a eSbírka. Z vytyčených tří let se protáhly na devět a rozpočet na ně se bezmála zdvojnásobil. Přesto se eLegislativu nepodařilo dokončit a v době ukončení kontroly se do ní ještě nové právní normy vkládaly ručně.

Technika a státní dluh

Jiným typem vyhazování prostředků je nakupování techniky, kterou erár nedokáže efektivně využít. Prezident NKÚ Miloslav Kala například poukazuje na osud vysokorychlostních vah kontrolujících hmotnost kamionů.

Čtěte také

Kolabující systém stavebního řízení nebo nezabezpečený eTurista. Digitalizace státu není vždy úspěšná

Ty jsou svědky enormního zatížení silnic a dálnic. Stát ale místo toho, aby provinilce s nadměrně naloženými kamiony potrestal, si pohrál s limity, takže k porušování předpisů už skoro nedochází. Jenže povrch našich komunikací trpí dál. A stát nakupuje další váhy.

Astronomické částky nás rovněž stojí správa státního dluhu. Řešením by bylo potírání rozpočtových schodků. Ty souvisejí s přetížením erární kasy mandatorními výdaji. Kolem 95 procent rozpočtu padne na účely stanovené zákonem. Chtějí-li politici utrácet i za další položky, nejjednodušší pro ně je zvýšit deficit.

Přitom ekonomové už léta vlády nabádají k daňové reformě, která by posílila rozpočtové příjmy. Strany se ale obávají, že by jim to na oblibě u občanů nepřidalo. Hledají proto jakési perpetuum mobile a dluhy se nám dál prodražují.

Z cizího krev neteče

Mohli bychom teď chvíli vtipkovat o pověstném českém sklonu k improvizacím a kutilství. Jenže poselství kontrolorů, které lze číst mezi řádky, je vážnější: politická reprezentace nemá ke státu dostatečnou úctu a dokáže se leda zlobit na nastavené zrcadlo.

Politolog Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Jsme svědky vládnutí od voleb k volbám, delší časový horizont není pro partaje zajímavý. Mizivá je též vůle uzavírat s opozicí kompromisy, jež by zabránily tomu, aby nová vláda po svém nástupu automaticky odhazovala dědictví pro své předchůdkyni. Poradní orgány, které by mohly být líhní dobrých nápadů, jsou často jen na okrasu a Babišův kabinet je raději rovnou proškrtal.

Dokonce už i ministři se vyhýbají řádnému legislativnímu procesu s mnoha připomínkovacími místy a návrhy zákonů předkládají v roli poslanců. Ani to k vyšší kvalitě nevede. No a nemůžeme nezmínit ani aktuální personální průvan, jaký státní správa od roku 1989 nepamatuje.

Ti, co mají stát vylepšovat, aby optimálně sloužil občanům, si z nějakých kontrol a kritiky těžkou hlavu nedělají. Zřejmě se v předlistopadovém režimu naučili, že z cizího krev neteče. Pročež se ke státu jako k cizímu chovají. A potrvá to nejspíš tak dlouho, dokud se nám nezřítí na hlavu.

Autor je politický analytik