Největší bitvy studené války: Souboj „montovny“ a „mozkovny“ v technologiích a ekonomice

V roce 1945 byla prakticky jediná světová velmoc – USA. Jako mimořádně prozíravá pro stabilizaci Evropy (alespoň její demokratické části) se ukázala pomoc Marshallova plánu, kterou Československo na přímý Stalinův příkaz v roce 1947 odmítlo, stejně jako ostatní země sovětského bloku.

„Hodný strýček“ SSSR

Jakousi chabou náplastí na tuto ztrátu se měla stát spolupráce v rámci RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci). Na tuto organizaci ovšem Československo spíš doplácelo, vzhledem k tomu, že samo patřilo k průmyslové nejvyspělejším zemím Východu.

Čtěte také

Poručíme větru, dešti! Důsledky Stalinova plánu na přetvoření přírody cítíme dodnes, říká historička

SSSR se ovšem snažil hrát „hodného strýčka“. I když byl sám v nouzi, dodával například v enormně suchém létě 1947 do Československa obilí.

Tak či onak, s velkorysostí americké pomoci západní Evropě se ta sovětská vůči satelitům SSSR nedala srovnávat. Marshallův plán například přišel americké daňové poplatníky na víc než 12 miliard dolarů.

Těžkým průmyslem blahobyt nastolit nelze

Západ vyhrál studenou válku především díky kombinaci ekonomické převahy, technologického náskoku a pomalé vnitřní korozi a stagnaci sovětského systému. Byl to souboj volného trhu – se všemi jeho chybami – a systému neefektivního centrálního plánování, který se přes mnohé pokusy ukázal nereformovatelným. Ale přesto se výsledek tohoto souboje na začátku studené války nedal zcela jasně předjímat.

Čtěte také

V 90. letech jsme tady měli jakýsi bankovní socialismus. Byl to experiment, který překvapivě neskončil fiaskem, myslí si ekonom Kovanda

Komunistické vlády ve východní Evropě mohly po určitou dobu předstírat razantní tempo zvyšování životní úrovně, protože ve srovnání s válečnými roky to nebyla zase taková věda, i vzhledem ke zpočátku enormnímu pracovnímu nasazení obyvatelstva. Vzpomeňme si třeba na stachanovské hnutí.

Velký podíl na postupném zaostávání Východu, které začalo být patrné nejpozději v 60. letech, měl výhradní důraz na těžký průmysl, malý důraz na průmysl spotřební a izolace od západní vědy a inovací.

Počítače, které dovedou lidi na Měsíc

Katalyzátorem technologické revoluce se zároveň stalo dobývání vesmíru. V něm sice v 50. letech držel prim SSSR, disponující stejně jako USA špičkovými vědeckými kapacitami, ale civilní sektor se sovětským vesmírným a armádním výzkumem komunikoval mnohem méně než na Západě.

Čtěte také

Vesmírný závod. Od studené války k éře miliardářů. Jak se mění dobývání kosmu i role Česka?

Důležitou roli v postupně rostoucím americkém náskoku sehrála miniaturizace počítačové techniky v souvislosti s vesmírným programem Apollo. Zjednodušeně řečeno: chcete-li „nacpat“ výkonné počítače do rakety mířící na Měsíc, musíte je radikálně zmenšit, učinit odolnějším vůči otřesům a podobně.

Americký program letů na Měsíc ovšem skončil v roce 1972, zejména proto, že ani americká ekonomika nedokázala už financovat zároveň válku ve Vietnamu a lety na Měsíc.

Ropný šok, který Západu prospěl

Za bod zlomu, kdy byl Západ donucen dále a znovu inovovat, a tím pádem dlouhodobě utekl Východu, bývá považován první ropný šok roku 1973, kdy po jomkipurské válce drasticky vzrostly ceny ropy.

Čtěte také

Vítězství a porážky jomkipurské války

Pro Východ krize jako by v tu chvíli neexistovala. SSSR podržel své satelity tím, že jim po několik dalších let zachoval levné ceny ropy. Ovšem tím, že západní ekonomiky byly nucené drasticky omezit spotřebu černého zlata a začalo se investovat do technologických inovací od spalovacích motorů až po počítače, nakonec socialistický blok nadlouho, ne-li trvale, ztratil schopnost konkurovat západním inovacím a prosperitě obecně.

Země střední a východní Evropy včetně Československa do konce socialistické éry setrvaly u energeticky náročných výrobních oborů a vcelku marně se snažily v rámci omezených možností centrálního plánování o alespoň kosmetickou ekonomickou reformu.

Dědictví centrálního plánování si tyto země odnesly do demokratických časů po roce 1989 a dodnes se ním v některých ohledech nevyrovnaly. Souboj „montovny“ a „mozkovny“ tak svým způsobem stále trvá jako dědictví odlišného poválečného hospodářského vývoje obou sfér studené války.

Poslechněte si celé Téma Plus o mediálních bitvách, které je součástí březnového cyklu Studená válka. Každý čtvrtek a sobotu po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Portréty a Téma Plus.