Petr Fischer: Jaké bude politické dospívání Petra Pavla?
Ještě nedávno chtěl premiér Andrej Babiš (ANO) ukončit všechny veřejné spory s prezidentem republiky, které donekonečna protahovali zejména Motoristé, provádějíce tak politickou pomstu svého druhu. Přesto se k tomuto tažení, spuštěnému jako odveta za nejmenování Filipa Turka ministrem, premiér nyní přidal. Oznámení, že na důležitý summit NATO nepojede prezident, jak bývalo zvykem, nýbrž premiér Babiš a ministr zahraničí Macinka (Motoristé sobě), nelze ani vysvětlit jinak.
Čtěte také
Babiš se tak otevřeně připojil k rámci, který spolu s Motoristy vykresluje i SPD, a nakonec i politici ANO: totiž že Petr Pavel je dnes více než hlavou státu lídrem opozice, která se není schopna smířit s výsledky posledních voleb. Prezident, který se podle vládní koalice nejmenováním Turka dopustil ústavního deliktu, si podle toho nezaslouží než ostrakizaci a oklešťování moci a vlivu.
Babiš přistoupil na starý Macinkův návrh z proslulých výhrůžných esemesek prezidentovi zejména kvůli Pavlově kritice vládního neplnění závazků vůči NATO. Přestože jde o faktické vyhlášení boje s prezidentem, premiér to kritizovanému sokovi zjevně záměrně neřekl osobně do očí.
Politická zkouška
Podobně „hrdinsky“ se proti prezidentovi bojuje na ministerstvu zahraničí a ve Sněmovně. Svobodní chystají úpravy pravomocí hlavy státu v některých konkrétních zákonech, jejichž změna si nevyžaduje ústavní většinu. Dokonce se to vysvětluje jako konkrétní trest za Turka, tedy za Pavlův údajný faul proti Ústavě. Nevytváří se tak zákon s obecným dopadem, nýbrž zákon proti Petru Pavlovi.
Čtěte také
Vládní koalice jako celek je ve víceméně otevřené politické válce vůči prezidentovi. Koalice si velmi ochotně vytvořila nového společného nepřítele, který může být pevnějším poutem koaliční existence než nevydání dvou koaličních politiků soudu.
Pro prezidenta Petra Pavla je to zatím jednoznačně největší politická zkouška. Přestože nepřišel na Hrad dělat mocenskou politiku, teď se jí určitě nevyhne. Těžko se může jen tak dál nechat marginalizovat, a nepokoušet se o žádnou protihru. Nadhled s úsměvem dlouhodobě nepomůže.
Vláda jako lídr výkonné moci může prezidenta snadno převálcovat. Přestože od něho potřebuje určité potvrzování své práce, to hlavní si prosadí i bez prezidenta. Pavel může brzdit řadu legislativních a procedurálních návrhů, určité věci může dlouhodobě blokovat. Znamenalo by to ale přijmout vnucenou roli velkého opozičníka a nepřítele státu, do níž ho vládní sestava postavila.
Politické dospívání
Petr Pavel nemá moc na vybranou. Druhou variantou by byl taktický ústup a postupné vymazání prezidenta z politického boje. Státnická střední cesta maximálně možné dohody prezidenta a premiéra by byla schůdná jen tehdy, kdyby vládní koalice nepokračovala ve svém protiprezidentském tažení pomsty.
Pro Babišovu sestavu je zřejmě výhodnější udržovat vůči Hradu nepřátelské napětí a nejistotu, za niž bude viněn vždy Pavel, protože si s Turkem, ale třeba i s kritikou nízkých výdajů na obranu začal.
Česko čekají minimálně další dva roky ostřejšího napětí mezi prezidentem a vládou. Už i Andrej Babiš z tohoto pole dělá hlavní bojiště české politiky. Nepřijmout tuto výzvu by pro Petra Pavla znamenalo odejít z boje. Přílišná síla by ale mohla vést k nárůstu nervozity, k další polarizaci společnosti a k zablokování důležité ústavní komunikace.
Petra Pavla čeká ve druhé polovině jeho mandátu politické dospívání. Na jeho kvalitě bude záležet nejen Pavlova případná obhajoba mandátu, ale hlavně budoucí funkční podoba české demokracie.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
