Lukáš Jelínek: Babiš už zase lační po voličích partnerů. Tentokrát na to ale může doplatit

Takto jsme se dozvěděli o úpravách cizineckého zákona, o změnách v nakládání s ukrajinskými uprchlíky, o chystaném biči na neziskové organizace a naposledy v pondělí o chystaných novinkách ve financování veřejnoprávních médií.

Okamura dodává ideologie

Premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš se sice tváří, že má vládu pod naprostou kontrolou, celkový dojem je ale jiný.

Čtěte také

Luboš Palata: Babiš už ohlásil vítězství nad emisními povolenkami. Má k němu ale hodně daleko

Zatímco Babiš se stará o každodenní agendu, Okamura dodává ideologii. Nemůže jinak: stěžejní cíle SPD, jako je referendum o vystoupení z Evropské unie a Severoatlantické aliance nebo ukončení podpory Ukrajiny, se do vládních záměrů nepromítly.

A tak si našel druhořadá témata, která v šikovném ideologickém balení působí na koaliční příznivce natolik přesvědčivě, že dokonce zapomínají na oddalování vládních slibů v ekonomické a sociální sféře a poddávají se boji s domnělými domácími škůdci.

Ještě na podzim nás Babiš přesvědčoval, že po maďarské nebo slovenské cestě Česko nepůjde. Uplynulo několik měsíců – a jsme na ní. Opozici i médiím je ztěžována kontrola vlády, dochází ke zpochybňování justice a pro občanskou společnost se hledá náhubek.

Cílení na Okamurovy voliče

Aby toho nebylo málo, Babiš Okamurovu ideologii rozvíjí a tuneluje i jeho slovník. Pod souslovím „deep state“ by se člověku dříve vybavil paralelní stát, který pod povrchem a mimo naše zraky hnětou politici s mocnými byznysmeny. V Babišově podání však jde o spikleneckou síť opozice, neziskovek a médií, kterou je nutné rozmetat.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Nekecáme, makáme? Ani náhodou. Babiš zatím jen hasí problémy svých koaličních partnerů

V praxi jsou nejradikálnější představy SPD rozmělňovány, například když příprava tzv. zákona o zahraničních agentech byla sebrána poslancům a přehrána na ministerstvo spravedlnosti. Babišovi to ale nebrání v pokračování verbální palby a v tazích, které by se jeho někdejší kabinet se sociálními demokraty činit neodvážil.

Jestli má však hnutí ANO na něco patent, je to kanibalizace spojenců. Dříve si ochočilo příznivce sociální demokracie a komunistů, čímž tyto strany poslalo pod hranici ponoru. Nyní má Babiš spadeno na nové partnery. Motoristický elektorát nebude těžké získat, vždyť Macinkova strana o něj vůbec nepečuje. A tak se Babiš soustřeďuje na Okamurovo voličské zázemí.

Možná si myslí, že vše vyřeší, když mu nabídne soft-nacionalistickou a soft-xenofobní politiku. Nezanedbává ani vlajková témata antisystémových subjektů, jako je nedůvěra v očkování. Dříve vzýval pokrok a modernizaci, ovšem dnes má všemožné vědce, experty, prostě „elity“ za nepřátele.

Slon v porcelánu

Na jednu věc ale Babiš zapomíná. Catch-all party, tedy široce rozkročená všelidová strana, stojí především na umírněných voličích.

Politolog Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Projevovat větší zájem o ty radiální, kteří touží vidět v ministrech demoliční četu, znamená hazard se sympatiemi těch neradikálních. Jako by nestačilo, že vykostění služebního zákona může od hnutí ANO odloudit státní úředníky, kteří babišovců dosud fandili ve velkém.

Kam zahrávání si s „hnědou“ vede, vidíme dobře na Slovensku. Robert Fico tam pytlačí ve voličském rybníce fašistoidní strany Republika natolik snaživě, že preference jeho Smeru-SD zřetelně klesají kvůli úbytku umírněných voličů.

Andrej Babiš často připomíná malé dítě, které chce mít všechno, na co si vzpomene. V politice ale více než kde jinde platí, že kdo všechno má, také může o všechno přijít. Zvlášť když si počíná jako slon v porcelánu.

Autor je politický analytik