Karel Barták: Lídrům zemí EU se nepovedlo přesvědčit Orbána, aby umožnil finanční pomoc Ukrajině
Naděje se tentokrát nesplnily. Nejvyšším politikům 27 členských zemí Evropské unie se nepovedlo přesvědčit maďarského premiéra Viktora Orbána, aby stáhl své veto, kterým blokuje půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur, ačkoli s ní na minulém summitu loni v prosinci souhlasil.
Předseda Evropské rady António Costa mu vyčetl, že porušuje základní pravidla politického chování; ještě žádný lídr nešel tak daleko. Costa má určitě pravdu – Orbánovo Maďarsko poškozuje EU, poškozuje Ukrajinu, nahrává Rusku, mimořádně škodí. A nikdo si s tím neví rady.
Čtěte také
Orbán si jako záminku zvolil přerušení dodávek ruské ropy sovětským ropovodem Družba do Maďarska; podobný argument použil také slovenský Robert Fico. Evropská komise i sama Ukrajina se byly ochotny ponížit až tak daleko, že slíbily Budapešti urychlenou inspekci a opravu zmíněného ropovodu. Ale nic naplat.
Dokud ropa nepoteče, nebudou peníze pro Ukrajinu, hlásí Orbán. A posmívá se šéfce komise Von der Leyenové, která ještě nedávno tvrdila, že se řešení určitě najde a že existuje několik možností. Bohužel – kde nic tu nic.
Čtěte také
Bude to mít důsledky
Unie se tak ocitla v patové situaci, kdy Maďarsko vzalo zpět své slovo a uchýlilo se k zatím nejhoršímu vydírání ostatních členských zemí. Učinilo tak především z vnitropolitických důvodů – Orbánovi hrozí po 16 letech u moci prohra v parlamentních volbách 12. dubna.
V kampani vsadil na vyhrocenou protiukrajinskou a protievropskou rétoriku. Pokud by tři týdny před volbami vyšel Evropě vstříc, popřel by tím sám sebe. Takto si vzal Ukrajinu i kolegy premiéry v Evropské radě jako rukojmí.
Vedle samotného meritu věci, tedy hlasitého a slavnostního závazku EU podporovat Ukrajinu, jak jen to bude potřeba, svědčí bruselská čtvrteční epizoda o nevalném stavu evropské integrace. Pokud schvalování klíčových rozhodnutí závisí na momentální náladě toho či onoho lídra, je fungování špatně nastaveno.
Čtěte také
Klíčová rozhodnutí se odkládají a ředí, ačkoli mezinárodní situace vyžaduje spíše rozhodnost a akceschopnost. Evropané v průzkumech veřejného mínění požadují jednotu a jasná stanoviska, vůči Rusku i Spojeným státům. Nejvyšší politikové je však nejsou schopni doručit.
Většina evropských vlád je dnes nicméně – a bohudík – přesvědčena, že Maďarsko do unie nepatří a mělo být již dávno vytlačeno mimo ni. Smlouva o EU však na takovou eventualitu nepamatuje – její autory zřejmě ani nenapadlo, že by bylo třeba jednoho dne někoho vyhazovat.
A Viktor Orbán nechce z EU vystupovat, naopak; se sílícími Patrioty pro Evropu, kam patří i český Andrej Babiš, cítí příznivý vítr. Procedura směřující k sankcím proti Maďarsku v podobě omezení hlasovacího práva v Radě EU trvá už osm let. A nikam nevede.
Frustrující výsledek bruselského summitu by mohl momentální náladu v unii přece jen posunout. „To, co se dnes stalo, nelze akceptovat,“ prohlásil po skončení schůze Evropské rady německý kancléř Friedrich Merz. „Bude to mít důsledky, které dalece přesáhnou tuto jednu událost.“
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
