Stát investuje do mnoha věcí, které toho nebyly hodné, říká Švejnar. Pilip: Máme ohromný podíl mandatorních výdajů

Je problém, když stát hospodaří s vysokým schodkem? 

Ivan Pilip: Záleží na výši schodku. Samozřejmě, že vždycky je lepší, když je nižší, ale záleží na momentální situaci, na celkové míře zadlužení, na cyklu, ve kterém se ekonomika pohybuje, a na vnějších okolnostech.

Čtěte také

Na rok 2027 toho vláda slíbila tolik, že udržet rozpočet v rovnováze bude nemožné, usuzuje Holub

Ale rozhodně by mělo být cílem státu držet schodek v kontrolovatelné úrovni, snažit se ho spíše snižovat a využít jeho zvýšení jen v nějaké mimořádné situaci. Když si vezmeme tu současnou, ekonomice se daří – nechme stranou mimořádné události posledních dnů.

Když se podíváme na parametry, na jejichž základě byl rozpočet sestavován, tak růst byl odhadován celkem výrazně na dvě procenta, žádná významná inflace, nezaměstnanost na úrovni někde těsně nad čtyřmi procenty.

V takovýchto případech, podle standardních makroekonomických pouček, pouček hospodářské politiky, by rozpočtová politika měla spíše brzdit. Není důvod, aby dávala fiskální impuls, aby zvyšovala deficit, a přesto se to v České republice děje. To jsou chvíle, kdy nemá deficit dále narůstat. 

Jan Švejnar: Schodek není příliš vysoký. Řekl bych, že přesně souhlasím s tím, co řekl kolega Ivan Pilip, ale řekl bych následující: jestli bude schodek mít o 30 miliard víc, nebo míň, republiku nezachrání. Pes je zakopaný úplně jinde, a sice v tom, že ekonomika nerostla po covidu, nebo rostla velice pomalu. Teď se konečně vzchopí.

Čtěte také

iROZHLAS

Hospodaření státu od roku 2019: plus 200 miliard reálných výdajů, minus 100 miliard příjmů

Takže bych řekl, že otázka je jednak spíš cyklická, jestli vláda dokáže ekonomiku vzpružit a bude dlouhodobý růst. Pak by se schodek měl snížit, a nejenom snížit, měl by přejít do přebytku.

Proticyklická politika, která je správná, je ta, že když se ztlumí spotřeba domácností a podniky neinvestují, tak vláda nahrazuje ztracenou poptávku tím, že například dělá investiční projekty, které jsou dobré, a tak dále. Takže tam je otázka, v jaké části cyklu se budeme nacházet.

Okamžitá situace není zas tak důležitá, jak o tom polovina země pořád mluví, protože to je krátkodobý problém a spíš se musíme zaměřit na to, jak to bude ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

Dostatečný popud

Když se podíváte na rozpočet, který v pátek podle všeho podepíše prezident Petr Pavel, je dostatečně proinvestiční a prorůstový? 

Švejnar: Záleží, jaké ty investice budou a jak kvalitní budou. My máme bohužel situaci, kdy stát investuje do mnoha věcí, které se v minulosti ukázaly, že nebyly příliš investicí hodné, což znamená, že neměly vysokou návratnost, a proto taky ekonomický růst byl tak pomalý.

Čtěte také

Rod: Schodek 310 miliard je špatnou zprávou. Pro trhy ale bude důležitější rozpočet až na rok 2027

De facto jsme měli dva roky stagnace, měli jsme krátkou recesi po covidu. Takže tady si myslím, že je to opravdu otázka, do jaké míry půjde rozpočet na investice a do jaké míry nepůjde. To je základní rozdíl, který je potřebný. A v rámci investic by investiční rozpočet měl jít do projektů, které mají vysokou návratnost.

Pilip: Rozpočet není dostatečně proinvestiční, ale zároveň bych řekl, že to není vina jenom této vlády. Celkově jsou parametry hospodaření státu nastaveny tak, že je ohromný podíl takzvaných mandatorních výdajů – výdajů, které jsou předurčeny různými zákony, zejména zákony o platech veřejných zaměstnanců, důchodovými zákony, zákony o sociálních dávkách a dalšími. Byť důchody jsou v separátním podúčtu, ale mluvíme o veřejných financích jako celku.

Čtěte také

Julie Hrstková: Rozpočet aneb Česko směřuje k setrvalým schodkům a horším službám státu

Mimochodem, i minulá vláda k této tendenci také přispívala, kdy řekla, že nějaké výdaje na školství budou přesně podle nějakých parametrů, čili se dál zúžil manévrovací prostor. Ve chvíli, kdy přijde jakákoliv vláda a řekne, že by chtěli více investovat, tak narazí na to, že téměř veškerý rozpočet v prostoru přijatelného deficitu je vyčerpán náklady, které musí zaplatit na základě existujících zákonů.

To je velký problém, který ovšem bohužel téměř žádná vláda nezačala řešit. Minulá se o to pokusila malým konsolidačním balíčkem a tato se obávám, že z hlediska svých dosavadních deklarací stav hodlá spíše zhoršit.

Co je potřeba k dobrému ekonomickému vedení státu? A povede se vládě Andreje Babiše nastartovat českou ekonomiku? Poslechněte si Pro a proti s ekonomy Ivanem Pilipem a Janem Švejnarem. Moderuje Lukáš Matoška.