Proč vám zablokovali profil? „Zákon povede k ochraně svobody projevu,“ míní Bartoš. V ANO mají obavy
Zákon o digitální ekonomice, který má ochránit děti na internetu, směřuje do dalšího kola projednávání. Sněmovna podpořila návrh vycházející z evropského nařízení, několik koaličních poslanců ale hlasovalo proti. Obávají se omezování svobody slova. „Máme obavy z toho, jak se už dnes sítě chovají,“ říká v Pro a proti zpravodaj tohoto zákona Marek Novák (ANO). „Důvěryhodní oznamovatelé by mohli vést k ochraně svobody projevu,“ tvrdí poslanec Ivan Bartoš (Piráti).
Proč je v souvislosti se zákonem o digitální ekonomice na místě obava z omezení svobody projevu a proč jsou třeba pozměňovací návrhy?
Marek Novák (ANO): My spatřujeme největší problém v tomto návrhu v institutu důvěryhodných oznamovatelů. Máme z toho obavy.
Čtěte také
Máme obavy z toho, jak se už dnes sítě chovají. Musíme si říct, že evropské nařízení je platné a platformy už dnes mažou lidem příspěvky. Problém je, že lidé to nemají jak řešit a bohužel k mazání dochází ve velké míře.
Ivan Bartoš (Piráti): Já jsem slyšel vyjádření některých kolegyň a kolegů na plénu, třeba paní Markéty Šichtařové, která hned po vystoupení složila svůj poslanecký mandát.
Zareagoval bych na pana kolegu, protože k řadě částí toho zákona jsme ve shodě. Ostatně jsme zákon o digitální ekonomice připravovali ještě jako minulá vláda.
Třeba právě to mazání. Sociální sítě dnes fungují tak, že když si vytvoříte nějakou silnou skupinu, kam potom hodíte „tento člověk se mi nelíbí“, tak vám naprosto untrusted (nedůvěryhodné, pozn. red.) profily a neznámí lidé dokážou shodit komerční, politickou i soukromou facebookovou stránku.
Čtěte také
O rizicích sociálních sítí, které budou fungovat jako hlavní mediální nosič, jsme hovořili už před deseti lety – že si postavíte nějaký byznys, politickou prezentaci nebo máte prostě historii a najednou váš profil zmizí. A vy nevíte, proč se to stalo, jaká autorita řekla, že tento profil tam nemá být.
Většinou jsou tyto války na facebooku vedeny tak, že se někdo dohodne, váš profil vyklikají a nějaký automat váš profil zruší. Takže já si naopak myslím, že důvěryhodní oznamovatelé – pokud nebude příliš široká definice a bude jasné, kdo je důvěryhodný – by naopak k ochraně svobody projevu molo vést.
Úřad jako arbitr
Uznal byste, že ten, kdo dnes zasahuje do svobody projevu, není tolik regulátor-stát, ale platformy, které provozují sociální sítě?
Novák: Nesouhlasím obecně s institutem důvěryhodných oznamovatelů jako takovým. Souhlasím s institutem dohlížitele – to je v části zákona navržený Český telekomunikační úřad. Ten bude arbitrem pro postižené uživatele.
Čtěte také
V praxi by to znamenalo, že pokud vám na facebooku smažou příspěvek, můžete se obrátit na Český telekomunikační úřad, že to bylo neprávem, a úřad bude jednat. Platforma pak musí říct, proč ho smazala. A pokud to bylo neoprávněně, tak ho musí vrátit.
Tady jste ve shodě, že by to tak mělo fungovat?
Bartoš: Když se vyjednával zákon o digitálních trzích, tak jsme prosazovali princip notify and action (oznam a jednej), aby nedocházelo ke svévolnému mazání příspěvků.
Pokud se na internetu děje nějaká aktivita, která porušuje zákon, tak by to mělo fungovat tak, že je nějaký oznamovatel té aktivity, někdo rozhoduje a následně se něco stane. Tento proces teď není garantován.
Čtěte také
K důvěryhodným oznamovatelům jsem chtěl ještě říci, že ten princip funguje už dnes. Například e-mail u služby Seznam má filtr pro spam, aby vám nechodily výhrůžky, řetězové maily a tak dále. A vy, jako uživatel mailové schránky, můžete nějakou zprávu označit za spam. Pokud používáte tuto službu, jste ověřená osoba, nebo máte dokonce váš profil ztotožněný, tak jste pro systém důvěryhodnějším uživatelem.
Já si myslím, že takto by to mělo fungovat. Bavíme se o principu, že dnes, v tuto chvíli, zmizí věci a my nevíme, kdo to nahlásil, proč to zmizelo, co to porušovalo a hlavně nemáte možnost se dovolat, že vám bylo upřeno právo.
Chyba systému?
Pane Nováku, proč s principem důvěryhodného oznamovatele nesouhlasíte? Proč by to nemohlo fungovat podobně, jako to již dnes funguje u emailu?
Novák: Tam je jasná chyba systému jako takového. Dnes ta platforma – ať už je to Instagram, Facebook a podobně – místo toho, aby příspěvek zkoumala, ho raději okamžitě smaže, aby se vyhnula případné pokutě. A potom teprve jedná.
Čtěte také
V první řadě je postižen ten, co napsal příspěvek. A ten musí hájit svá práva. Je to celé obrácené naopak a to je celý problém DSA (evropského nařízení, ze kterého zákon o digitální ekonomice vychází, pozn. red.).
V této souvislosti zaznívala ze strany několika koaličních poslanců obava, že tato legislativa zasahuje do svobody slova. Zmíněná poslankyně Šichtařová, která, jak řekla, kvůli tomu položila mandát, dokonce mluvila o cenzuře. Taková obava vůbec není na místě?
Bartoš: Jednak jsem si historicky nevšiml, že by se paní Šichtařová tomuto tématu jakkoli věnovala. Než přišla ta legislativa do Česka, tak se připravovala na evropské půdě a tyto věci byly diskutovány. Já dokážu respektovat, že hnutí ANO k tomu má jisté výhrady, protože i v Evropském parlamentu a Evropské komisi se hledal kompromis.
Čtěte také
Státy, které jsou v oblasti nenávistných komentářů a podobně přísnější, do toho prosadily nástroje, které některým politickým stranám nebo zemím nemusí vyhovovat. Podle mě je tam ale celá řada pojistek a obava není na místě.
Dám příklad: Nedávno zmizel soukromý projekt redaktorky Apoleny Ryhlíkové Page Not Found. Doteď nevíme, proč to zmizelo. Zmizel i její profil, kde má třináctiletou historii. Tohle by se nemělo dít. A v tuto chvíli existují třeba i tendenční cenzurní praktiky na sociálních sítích, ale dochází k tomu na pozadí nebo formou blokací.
V čem budou spočívat pozměňovací návrhy zákona o digitální ekonomice, které předložili poslanci hnutí ANO? Není prostor znovu věc projednat na evropské úrovni? Poslechněte si celé Pro a proti, audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
