Nejhezčí prezident Novotný byl šetrný. Snížil si plat a sekretářka mu k obědu kupovala tlačenku
Třetím komunistickým prezidentem byl v letech 1957 až 1968 Antonín Novotný. Říkalo se o něm, že je nejhezčím prezidentem světa. Do čela státu byl zvolen po úmrtí Antonína Zápotockého na přání tehdejšího vůdce Sovětského svazu Nikity Chruščova. Ve funkci vydržel až do pražského jara 1968, kdy pod tlakem veřejné kritiky abdikoval.
Antonín Novotný se narodil v roku 1904 v Letňanech, které tehdy byly ještě na okraji Prahy, nebyly její součástí. Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl zedníkem a on sám se po absolvování obecné školy vyučil strojním zámečníkem a pracoval posléze v ČKD Libeň a v ČKD Vysočany.
Do KSČ v 17 letech
Už roku 1921, tedy jako sedmnáctiletý, vstoupil do KSČ. Ale v tuto dobu se ještě nevěnoval aktivně politické práci. Působil v komunistické tělovýchovné organizaci, která se nazývala Federace dělnických tělovýchovných jednot a v jejím rámci se začal věnovat i politické agitaci.
Čtěte také
„Na skutečnou politickou dráhu se vydal až ve 30. letech, kdy se stal nejprve předsedou Okresního výboru KSČ v Karlíně, což bylo poměrně důležité, protože v Karlíně tehdy sídlil i Ústřední výbor KSČ a Novotný se tedy měl možnost, i když zastával vcelku nízkou funkci, setkávat s vedoucími komunistickými funkcionáři,“ vysvětluje historik Zdeněk Doskočil.
Novotný strávil v Praze prakticky celá 30. léta až s jednou malou výjimkou, kdy v roce 1937 byl poslán na rok dělat krajského tajemníka do Hodonína. No ale mezitím přišel Mnichov, komunistická strana byla posléze zakázána a následovala okupace.
Vězeň v Mauthausenu
Novotný se zapojil do komunistické odbojové činnosti, ale samozřejmě gestapo mu také přišlo po čase na stopu, a tak byl v září 1941 zatčen a putoval do koncentračního tábora Mauthausen. Novotný přežil poměrně bez úhony. Měl štěstí, že byl zařazen na poměrně nenáročnou práci a navíc byl pod určitou ochranou tajné komunistické organizace, která v táboře existovala.
Čtěte také
Seznámil se zde například s Otou Šikem nebo s Jiřím Hendrychem, s nímž tedy posléze uzavřel přátelství a Hendrych byl pak se v době, kdy Novotný zastál vrcholné funkce, jeho pravou rukou.
Po druhé světové válce ho čekal politický vzestup. V roce 1945 se stal vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ v Praze. „Novotného pozice ale v tuto dobu nebyla úplně jednoduchá, protože se dostával do poměrně velkých konfliktů s Rudolfem Slánským a v roce 1949 už napětí mezi nimi došlo tak daleko, že Slánský dokonce uvažoval o tom, že by s Novotným nechal zinscenovat politický proces,“ říká Doskočil.
Šetrný prezident
A dokonce měl i prý takový nápad, že by místo Novotného do čela pražské organizace dosadil Otto Šlinga. Slánský a Šling ale v 50. letech skončili na popravišti a Novotný přežil. Novotného chvíle nástupu do opravdu vrcholné politiky přišla právě v roce 1951, kdy byl odstraněn a uvězněn Slánský. Dostal se do nejvyššího vedení KSČ. V březnu 1953 Gottwald umírá a prvním tajemníkem ÚV KSČ se stává Novotný.
Čtěte také
Gottwalda nahradil ve funkci prezidenta Antonín Zápotocký, Novotný si na ni musel počkat až po jeho smrti v roce 1957. Stejně jako jeho předchůdce byl Novotný šetrný a skromný člověk. Když se stal prezidentem, tak si nechal snížit plat a dokonce ze svého platu hradil třeba úpravy zahrad Pražského hradu a řadu peněz, které jako prezident pobíral, věnoval do stranické pokladny.
„On sám byl velice skromný, jsou zachované i třeba lístky, kdy mu sekretářka na Hradě třeba kupovala k obědu deset deka tlačenky a tak podobně. Ale samozřejmě Novotný věděl, jak peníze fungují, a tak je samozřejmě využíval a korumpoval s nimi své okolí,“ popisuje historik Zdeněk Doskočil.
Jaký byl Antonín Novotný jako prezident? A jak lze hodnotit jeho působení v čeke KSČ? Poslechněte si celé Návraty časem. Ve druhé části pořadu se seznámíme s hokejistou Václavem Roziňákem, který byl odsouzen v politickém procesu a několik let byl nucen pracovat v uranových dolech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


